„Ukazuje se, že sdílený zážitek v přítmí kinosálu, před velkým stříbrným plátnem zůstává lákavý,“ uvádí Regina Szpyrcová, ředitelka kina, které promítá od 25. února 1968.
Jaký je váš nejoblíbenější film?
Já si vybírám filmy vždy podle svého rozpoložení. Rozhoduji se tedy podle žánrů. A můžu říct, že v této době se vyhýbám všem hororům. Dbám o psychohygienu, takže volím třeba zajímavé estetické filmy. Měli jsme v programu Můj soused Totoro. I když se to může zdát trochu infantilní, tento anime film se mi líbil. S mojí dvanáctiletou dcerou jsme si oblíbily japonskou estetiku. Mám ale i spousty jiných oblíbených filmů a žánrů.
Kolik filmů za měsíc vidíte?
Já se do kina na celý film dostanu tak maximálně dvakrát měsíčně. Vydávám se tam většinou s rodinou a musí to být pro mě opravdové lákadlo, aby se mi podařilo zapomenout na to, že už nejsem v práci, a přestat myslet na vylepšení pracovních postupů. U snímků, které nám nabízejí distributoři, většinou pročítám synopse, tedy výtahy, a pouštím si trailery.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Pokud je tím běžným dnem pondělí nebo čtvrtek, začínám ráno kolem sedmé hlášením výsledků návštěvnosti za takzvaný hrací profil. Slouží jako podklady pro fakturaci filmových distributorů, čísla jsou důležitá i pro naše vyhodnocení, jak dopadly filmy u diváků. Podle toho pak pracuji s programem, sestavuji ho průběžně, seznamuji se s nabídkami filmových distributorů a nasazením premiér. Objednávám pak jednou za dva týdny.
Během dopoledne se obvykle scházím s kolegy, probíráme propagaci, marketing k naplánovaným akcím a projekcím, připravujeme doprovodný program, informujeme se o novinkách v provozu kina, zájemcích o pronájem a reklamu. Pokud právě máme nějakou mimořádnou projekci, besedu nebo vernisáž výstavy, tak pronesu úvodní slovo, někdy moderuji, vyzpovídám účinkujícího. Dále platím faktury, konzultuji s ekonomem hospodaření společnosti, personální záležitosti, probíráme provoz kavárny, objednávky a zavádění nového zboží, stanovení cen.
V posledním čtvrtletí loňského roku jste se stali čtvrtým nejnavštěvovanějším jednosálovým kinem v Česku. Jaké filmy táhly?
Nejúspěšnější film byl Karel o zpěváku Gottovi. Hráli jsme ho osmnáctkrát a přišlo na něj 2 778 diváků. Za ním byl s necelými dvěma tisíci diváky film Spider-Man: Bez domova s osmi představeními. Nad tisíc diváků se dostal James Bond s novinkou Není čas zemřít a akční film Venom 2.
Jak se vám podařilo probojovat se v návštěvnosti tak vysoko?
Je to souhra všech dobrých faktorů, piplavá práce vymyslet něco lákavého, i s doprovodným programem, s občerstvením. Určitě pomohla také nabídka filmů, která na konci roku byla. Premiéry dobrých filmů se odkládaly. Všichni taktizovali. Potom byly kvalitní snímky nacpané na konci roku a my jsme vystřelili do top pětky. Také jsme lidem dávali najevo, že u nás je bezpečná zóna. Že kontrolujeme certifikáty, že chceme, aby přišli lidé zdraví a užili si to kino jako v běžných dobách.
Kolik lidí do Kosmosu přišlo za minulý rok?
Na promítání a další kulturně-společenské akce pořádané kinem Kosmos přišlo v roce 2021 přes 27 tisíc návštěvníků. Do toho nepočítám akce v pronájmu. Během roku jsme ale kvůli koronavirové epidemii hráli jen sedm měsíců.
Jsou měsíce, kdy chodí lidé více?
Na návštěvnost má vliv několik faktorů. Když pominu proticovidová opatření, největší vliv má počasí a atraktivita nasazovaných filmů. Odpovím tedy spíše opačně. Obvykle nejslabším obdobím v návštěvnosti v kamenném kině bývají letní měsíce. My to vyvažujeme projekcemi letního kina.
Je teď na filmovém trhu z čeho vybírat?
Filmů je dost. Jen se změnilo jejich nasazování. Situaci teď distributoři vyhodnocují opravdu ze dne na den. Všem kinařům to dělá velké starosti. Několikrát se stalo, že nám týden předem zrušili nasazení filmové premiéry. My jsme proto přešli na čtrnáctidenní programování. Jinak bychom museli všechno rušit na poslední chvíli, vyhazovat vytištěné plakáty. Zveřejňujeme proto program později než obvykle a čekáme na potvrzení premiéry od distributora.
Mají kina šanci získat diváky v době lehce přístupných filmů na streamovacích platformách a přes stahování na počítači?
Samozřejmě že domácí pirátství a porušování autorských práv, které je dnes tak jednoduché, rozšířené a prakticky beztrestné, kinům neprospívá. Zvláště škodí, když na síť uniknou atraktivní snímky brzy po premiérách. Ukazuje se však stále, stejně jako u předešlých hrozeb pro kina, jako byla například televize nebo video, že sdílený zážitek v přítmí kinosálu, před velkým stříbrným plátnem zůstává lákavý. Samozřejmě za předpokladu, že kina neustrnou a zdokonalují své audiovizuální technologie, vylepšují interiér, připravují k projekcím doprovodný program. Zkrátka umožní divákům vnímat kino všemi smysly. No a to vše je stříbrným podnosem, na kterém se musí nést filmová laskomina.
Co chystáte na letošek?
Ubrali jsme trochu nohu z plynu. Vyhodnocujeme, jestli to zvládneme i s personálem. Stalo se, že zavolala uvaděčka, že se necítí dobře. Nejedeme teď tak jako před covidem. Stálo by nás to hodně zbytečné energie. Jen tedy dojíždíme věci, které už jsme v minulosti přeložili. 9. února byl v kině stand-up komičky Adély Elbel. Už dříve jsme se totiž rozhodli, že nebudeme jen kinem, že chceme pořádat i jiné kulturní akce. Přitom se mi zdá, že to ke kinu tak trochu patří.
Naláká to podle vás další návštěvníky?
Ano, přesně o to jde. Hledám, jakým způsobem sem dostat jiné cílové skupiny, než jaké nám zatím do kina chodí. Pořád jsou to takové experimenty. Stand-up show, vyprávění, řečnické umění, postavit se zkrátka na forbínu, to za mě patří do kina. Určitě ale nechceme konkurovat žádnému divadlu. Na to máme v Třinci kulturní dům, tam hrají větší soubory. Menší divadelní formy ale mohou skvěle pop kulturu kina doplnit. Také si myslím, že je dobré pozvat někoho, kdo zvedne náladu.
Mluví se o zdražování všeho. Týká se to i filmů?
Jsme městskou příspěvkovou organizací, snažíme se být přístupní co nejširší veřejnosti i cenově. Řídíme se zpravidla minimálními cenami filmových distributorů, za které nám umožní hrát. Všimla jsem si, že některé filmy zdražily zhruba o desetikorunu. Obávám se, že kvůli letošním velkým nárůstům cen za energie budeme muset zvýšit ceny plošně. O nic dramatického však nepůjde.
Jste kino blízko hranice s Polskem. V Třinci je silné zastoupení tradiční polské menšiny. Hrajete i polské filmy?
Ano, čekáme na nové zajímavé tituly polské kinematografie a zařazujeme je nepravidelně v rámci pořadu Kino z polskim akcentem.
Hráli jste i film, který byl „po naszymu“?
Filmů v místním nářečí mnoho nevzniká, přesto mě toto téma dlouhodobě zajímá. Naposledy jsem komponovaný večer věnovaný dokumentu Izabely Wałaské, Zaolzie – fenomen Z pořádala ještě pod hlavičkou třinecké knihovny před skoro pěti lety. V kině jsme loni měli v plánu připravit večer v „ponašemštině“ s paní Ewou Szczerbowou, kvůli koronaviru jsme ho však prozatím odložili.
Spolupracujeme také s místními organizacemi Poláků PZKO a Kongres Polaków. Připravili jsme fotografické výstavy, koncerty, přednášku. Loni jsme se stali spoluorganizátory Polských dnů, v rámci nichž jsme nabídli vybrané snímky z festivalu Kino na granicy. Měli jsme i koncert polské interpretky Renaty Drössler. Můžu vzpomenout také Artura F. Sniegoně. Ten pochází také z Třince a je to známý zachránce slonů. Ukazovali jsme v našem kině lidem v předpremiéře jeho záběry.
Letos také budete opravovat svou unikátní střechu...
Pokud se podaří vysoutěžit zhotovitele zakázky v termínu, rekonstrukce začne v červnu. Bude trvat minimálně čtyři měsíce. Střecha má tvar sférického trojúhelníku, je to unikátní konstrukční řešení projektantů Bořuty a Daříčka z roku 1968. Střecha je zavěšená na ocelových lanech předepjatých v železobetonovém prstenci. Vedení města se rozhodlo tento architektonický unikát zachovat. Kvůli špatnému stavu lan je ale zapotřebí vyměnit celou nosnou konstrukci. Střešní krytinu dosud spravovali řemeslníci jen lokálně, při větších deštích do kinosálu zatéká. Nový povrch bude i zateplený.
