Svého rozhodnutí rozhodně nelituje. „Určitě to je náročná práce, ale také velmi zajímavá. Když jsem doma oznámil, že chci do armády, bylo to vnímáno pozitivně,“ vzpomíná Hrabec.
Scházíme se v období, ve kterém si každoročně připomínáme konec 2. světové války, přičemž od tehdejších bojů uplynulo 73 let. Zvláště pro mladé to je už hodně vzdálená historie…
Možná právě proto je připomínání tak důležité. Mladí lidé by měli vědět, že svůj současný život mají i díky osvobození v roce 1945. Akce konané k výročím konce 2. světové války vnímám stále velmi slavnostně a jsem rád, že se nám podařilo v rámci osvobození Ostravy zdůraznit i celou Ostravsko-opavskou operaci, která se na náš návrh a po dvouletém úsilí stala v roce 2015 památným dnem resortu ministerstva obrany. Těší mě také, že mnoho lidí dodnes vzpomíná na akce spojené se sedmdesátým výročím konce války v našem regionu.
Jaroslav Hrabec
(webové stránky Krajského vojenského velitelství v Ostravě zde) |
Kolik v moravskoslezském regionu máme veteránů, kteří bojovali v 2. světové válce?
Bohužel jich ubývá, nyní jich je už jen sedmapadesát. Samozřejmě mají vysoký věk, přesto se někteří z nich stále podílejí na všech akcích připomínajících konec války i veterány. Setkání s nimi je vždy velmi obohacující, mají totiž nejen zkušenosti, ale také nadhled a odstup.
Sám si občas vzpomenu na nedávná setkání s tankisty, kteří osvobozovali Ostravu…
Přesně tak. Měli jsme štěstí na výrazné osobnosti. Třeba právě tankisté Končický, Šerák nebo Opočenský v sobě zahrnovali životní zkušenost a pokoru. Nezdůrazňovali své zásluhy, žili si svůj život, ale současně byli rádi, když se na ně nezapomínalo a zůstali součástí armády.
Co až všichni tito veteráni mezi námi nebudou? Neskončí pak každoroční připomínky, stejně jako se už pravidelně nepřipomíná konec 1. světové války?
Neměly by skončit. Je důležité, aby se historická paměť uchovala. I proto velmi intenzivně v našem kraji spolupracujeme se školami, kde má připomínka Ostravsko-opavské operace a významu veteránů důležité místo. Navíc nejsou veteráni jen z 2. světové války, ale máme i novodobé veterány, kteří v této tradici pokračují.
Právě kvůli nim jste inicioval nový památník veteránů, který už letos bude na náměstí Čs. letců poblíž ostravského magistrátu?
Myšlenku na památník, který by uctil všechny armádní veterány, jsem měl dlouho, a proto jsem rád, že se podařilo dohodnout s obvodem Moravská Ostrava a Přívoz a krajským úřadem na důstojném pietním místu (podrobněji zde).
Takže k novému památníku přenesete vzpomínkové akce od monumentu v Komenského sadech?
Ne všechny. Připomínání více jak dvaceti tisíc obětí Ostravsko-opavské operace a vůbec 2. světové války zůstane v Komenského sadech, přesunutí by bylo chybou. Ale u nového památníku se budeme scházet například 11. listopadu, kdy si každoročně připomínáme Den válečných veteránů.
Přejděme do současnosti. Před nedávnem skončilo velké cvičení vojenských záložáků HRADBY. Jak velký zájem je o vstup do aktivních záloh?
Aktivní zálohy nám dělají radost a já je chápu jako jeden z pilířů ozbrojených sil. Zformovaly se v akceschopnou složku, což potvrdilo už zmíněné cvičení. V kraji máme v tuto chvíli 172 míst pro vojáky zálohy, obsazeno je 155. A zájem je obrovský, máme 350 žadatelů, které umisťujeme dle jejich zájmu ke všem útvarům armády, kde jsou pozice aktivní zálohy. Takových míst nabízí armáda dostatek. Bývalé vojáky z povolání můžeme zařadit rovnou do jednotky, ale ostatní musejí nejprve do Vojenské akademie ve Vyškově, kde projdou základním výcvikem.
Jaroslav Hrabec (v popředí) při vojenské přehlídce v rámci vzpomínky k 73. výročí osvobození Ostravy. (30. dubna 2018)
Čím si vysvětlujete tak velký zájem? To tak výrazně pomohlo nedávné zvýšení odměn?
Myslím, že to není zásluhou jen benefitů, ale také atraktivitou výcviku, obrazem aktivních záloh ve společnosti a také touhou některých lidí udělat něco pro svou zemi. Věnují své přípravě spoustu svého času, proto třeba pořádáme akce pro rodinné příslušníky, kteří musejí nejvíce akceptovat, že jejich partner, případně partnerka tráví hodně času na cvičení. Nezapomínáme ani na zaměstnavatele záložáků, kteří také zaslouží ocenění. Myslím, že aktivní záložáky by měla společnost ocenit ještě více. Například tím, že příslušnost k aktivní záloze by mělo být doporučujícím faktorem třeba při ucházení se o zaměstnání ve veřejné správě.
Proč taková výhoda?
Kdo je aktivní záložák, kdo tam prokazatelně odvádí nějakou práci, tak to znamená, že to je člověk, který je ochoten dělat mnoho navíc a přináší přidanou hodnotu. A to by mohlo být zohledněno.
Je stejný zájem i o práci vojáků z povolání?
Náborové cíle plníme, takže zájem určitě je. Práce v armádě je pro mnoho lidí hodně atraktivní. Dnes už navíc není nic neobvyklého, když do armády přicházejí a po několika letech odcházejí, přičemž tuto zkušenost berou jako součást své kariéry. Vnímají, že armáda jim má co dát do dalšího života.
Jaké to je, být velitelem armády v regionu, kde armády už moc není?
Tak to není. Chápu, že nejvíce pozornosti přitahují útvary, které mají zbraně a hodně vojáků, ale možná vás překvapí, že v kraji máme čtrnáct subjektů z resortu ministerstva obrany. Například pluk průzkumu a elektronického boje v Opavě nebo v Hlučíně veterinární ústav. Máme dvě významné skladové základny v Háji ve Slezsku na Opavsku a v Hostašovicích na Novojičínsku. Tak bych mohl pokračovat. Vojáků a zaměstnanců ministerstva obrany je v kraji několik stovek.
Mají o armádu zájem i děti? Přeci jen branná výchova skončila, neexistuje základní vojenská služba.
Právě v našem kraji jsme ve spolupráci se školami hodně úspěšní. Vždyť jen za minulý rok s námi začalo v rámci projektu přípravy obyvatel k obraně státu spolupracovat 278 pedagogů ze 153 škol. Mladí lidé zájem mají, nevidím, že by armádu nepřijímali. Když se jim problematika obrany státu podá atraktivní formou, tak v posledních letech máme velice pozitivní odezvu. Z toho mám jako voják velmi dobrý pocit.
