Stará Opava. Tak se jmenuje server, který provozuje Jan Dlugoš. Jeho prostřednictvím přibližuje historii města, ale také dobové fotografie či pohlednice, které sbírá. Kromě toho s fotoaparátem v ruce neustále dokumentuje proměny Opavy, takže nikdy nechybí tam, kde se zrovna něco bourá, staví či opravuje. Každý rok vydává kalendář s dobovými snímky. Dvakrát už uspořádal také výstavu srovnávacích fotek.
„V 90. letech jsem si občas koupil nějakou pohlednici v jednom antikvariátu, který tady byl. Tenkrát ale nešlo o žádné sběratelství. Pak jsme někdy v roce 2003 nebo 2004 na jedné půdě našli větší množství starých fotografií. Uvažoval jsem, co s nimi,“ přiblížil Jan Dlugoš, co předcházelo vzniku webu Stará Opava.
„Nejprve mě napadlo, že nalezené fotografie prodám, ale to jsem naštěstí neudělal. Postupně mě to tak pohltilo, že jsem začal kupovat a sbírat další. Od té doby můžu mluvit o systematickém sběratelství,“ pokračoval.
Jan Dlugoš má fotografie rozdělené do tří etap. „Přibližně dva tisíce kusů fotografií zachycuje Opavu do roku 1945. Pak mám mnohonásobně více fotek z let 1945 až 1990. A vůbec nejvíce od roku 1990 až do současnosti, protože intenzivně fotím proměny města a takřka všechno, co se v Opavě děje,“ popsal.
„Rozdělil jsem to tak z toho důvodu, že Opava byla v roce 1945 hrozně zničená. Je to logický předěl, kdy se město ohromně proměnilo. V 60. a 70. letech se tady hrozně bouralo a stavěla se tady panelová sídliště. Tato etapa skončila v 90. letech.“
Roznáší letáky po jednotlivých domech
Pohlednice se podle Dlugoše dají sehnat poměrně snadno, protože jich vycházelo veliké množství. I když i mezi nimi se najdou velice cenné kousky.
„Nejvíce si však cením starých negativů a starých kartonových fotografií. Dneska je získat je velice složité, protože jich je velmi málo. Sbírám i negativy, diapozitivy, úplně všechno, kde je Opava,“ poznamenal.
Staré fotografie a pohlednice intenzivně vyhledává a shání. „Roznáším letáky po lidech, jezdím na burzy a účastním se aukcí na internetu,“ popsal. Zatímco internetové aukce jsou poměrně snadný zdroj, ačkoliv často i drahý, shánění po soukromých majitelích je často pracné.
„Existují totiž lidé, kteří nějaké historické materiály mají doma, ale nemají k nim žádný velký vztah. Jsou pak sice schopní přenechat je poměrně levně. Jenže člověk musí jít s letáky od jednoho vchodu ke druhému, což zabere spoustu času,“ upozornil Dlugoš.
„Když takto roznesu třeba pět tisíc letáků, může se stát, že se ozvou jen dva nebo tři lidé a třeba jen jeden z nich má něco skutečně zajímavého. Další čas pak spolkne intenzivní komunikace s lidmi, ne každému se dokumenty chtějí hledat. A ne každý se ozve, i když něco má,“ podotkl s tím, že dodnes po Opavě roznesl asi osm tisíc letáků.
„Mám už celé Kateřinky a systematicky budu pokračovat dál. Na celou Opavu potřebuji zhruba dvacet tisíc,“ vypočítal.
Dlugoš: Lidé mnohdy neví, co na fotkách je
Za nejzajímavější považuje Jan Dlugoš nejstarší fotografie z 19. století. „U nich se mnohdy stává, že už se nedají s ničím porovnat. Pro mnoho lidí jsou tak nezajímavé, protože vůbec neví, kde to místo je, nic jim to neříká,“ zdůraznil.
„Lidé nejvíce zajímá období, které si pamatují. Třeba 50. až 80. léta, kdy vzpomínají na své mládí. Paradoxně tohle jsou pro ně nejzajímavější fotografie, nikoli ty nejstarší. U takových jen řeknou, že je to pěkné, ale u těch z 50. až 80. let říkají, že na tom místě někdy byli, něco si odtamtud pamatují a podobně.“
Jan Dlugoš už připravil také dvě výstavy nazvané Proměny města. „Vždycky byla vystavena nějaká stará fotografie a u ní fotky, na kterých bylo vidět, jak se místo postupně měnilo. To se lidem líbilo, protože jsou rádi, když místo mohou s něčím porovnat, a ne když vidí jen starou fotku, u které ani neví, o co jde,“ popsal s tím, že se přišlo podívat asi tři sta lidí, což považuje za úspěch.
„Výstavu jsem totiž dělal sám. Neměl jsem k ní žádnou propagaci. Takový zájem lidí mě hodně potěšil.“
Každý rok připravuje kalendář s dobovými snímky
Kromě výstav Jan Dlugoš každý rok připravuje kalendář s dobovými fotografiemi. Lidé si na něj už poměrně zvykli a ptávají se, jestli bude k mání i na další rok. Mimo to jej mohou potkávat ve městě, jak fotografuje jeho proměny.
„Fotím srovnávací fotky podle starých fotografií, ale pak taky tím způsobem, že fotím ulici průběžně. Začnu na jednom a skončím na druhém konci. Dělám tedy dokumentaci, jak ulice vypadá. Jednotlivé domy, zdobné prvky na fasádách, které postupně mizí, a podobně. Někdy vejdu někam do dvora nebo třeba i do interiéru,“ nastínil.
„Dokumentuju taky všechno, co se tady děje. Chodím tak fotit i na nejrůznější kulturní akce. Mnohdy už proto, že bych se tam stejně šel podívat.“
V budoucnu by Jan Dlugoš rád vydal i knihu, ve které by zužitkoval své nasbírané materiály. „Vychází tady sice hodně pěkných knih, ale žádná není tak obsáhlá, aby zdokumentovala Opavu od začátku až do konce. Byla by to hodně obsáhlá a drahá kniha, ale třeba se jí někdy v důchodu dočkám,“ uzavřel.
