Zrušená pohřebiště zůstala hlavně pod historickým jádrem Olomouce, po ostatcích ale chodci šlapou i v okrajových částech města.
Patří mezi ně Nová Ulice, kde na sídlišti v Pionýrské ulici pravděpodobně kvůli mrazu prasklo potrubí. Voda vyplavila parkoviště a také lidské ostatky. Odborníci určili, že nejsou pozůstatkem novodobého zločinu. Stáří několika kostí vyčíslili na zhruba 200 let. K detailnější analýze si je přizvali odborníci z Archeologického centra v Olomouci.
„Jsou to jednoznačně lidské kosti. Odhadujeme, že pochází zhruba z 18. století,“ shrnuje ředitel centra archeolog Jaroslav Peška.
O moc víc se zjistit nedalo. Hlavně proto, že archeologové nemohli kosti prozkoumat na místě, kde je voda z podzemí vyzvedla. Odpověď na otázku, kde se ostatky mezi paneláky vzaly, však Peška má.
„Zřejmě jde o pozůstatky narušeného hrobu ze špitálního hřbitova, který tady býval,“ přemítá archeolog. Kosti teď poputují na hřbitov v Neředíně.
Nebylo v lidských silách ostatky přestěhovat na nová pohřebiště
Fakt, že pod některými sídlištními trávníky a parkovišti na Nové Ulici odpočívají předcházející generace Olomoučanů, připomíná zhruba čtyři sta metrů od místa sobotního nálezu kostel Panny Marie Pomocné z let 1774 až 1780. Zemřelé u něj lidé ukládali do května 1901, kdy začal fungovat nynější hřbitov na okraji této městské části.
Právě kostely či místa, kde stávaly, jsou nejen v Olomouci bezpečným vodítkem pro ty, kteří by se rozhodli pátrat po zaniklých hrobech. Pod zemí v jejich okolí mnohdy alespoň zčásti zůstaly. V minulosti nebylo v lidských silách všechny přemístit na nové hřbitovy.
Až tisíce mrtvých tak stále odpočívají v centru pod dlažbou na Mořickém náměstí. Naproti nákupní galerii mu dominuje gotický chrám svatého Mořice.
„Celá oblast kolem něj, to býval největší městský hřbitov. Dnes po něm nezůstala žádná stopa,“ říká archeolog Richard Zatloukal z olomoucké pobočky Národního památkového ústavu.
Mořický kostel pochází ze 13. století, kus města, kde stojí, patří k nejdéle osídleným místům v Olomouci. I proto tu počty pohřbených lidí sahají podle Zatloukala do řádů tisíců, ne-li desetitisíců.
„Z písemných pramenů víme, že ještě před svým zrušením byl místní hřbitov tak přeplněný, že v létě zapáchal. Navíc tu byla vysoká hladina podzemní vody, a tak se nedalo pohřbívat hluboko,“ přibližuje Zatloukal.
Ze staveniště Flory si děti v šedesátých letech nosily lebky
Po hrobech lidé kráčí i na nedalekém náměstí Republiky. Oproti Mořickému mu ale od první poloviny 19. století chybí svatostánek.
„V místech, kde je dnes městská knihovna, stál kostel Panny Marie na Předhradí. I tady jsou bezpečně nějaké ostatky,“ popisuje Zatloukal. Sám odkryl stovky koster v roce 2012 při průzkumu na Dolním náměstí.
Na dalších bezmála šedesát hrobů archeologové narazili před třemi lety při práci v areálu olomoucké filozofické fakulty v Křížkovského ulici. Patřily ke kostelu svatého Petra, jenž zanikl v roce 1792. Právě v závěru 18. století přišel konec pohřbívání uvnitř městských hradeb. Z hygienických důvodů ho zakázal císař Josef II.
Ve stejné době proto dál od jádra města Olomoučané založili nové pohřebiště. Dnes na jeho místě stojí areál Výstaviště Flora. Už předtím tu fungoval vojenský hřbitov, své mrtvé sem posléze ukládali také katolíci, evangelíci a Židé.
Hřbitovní areál měl naproti Hostinec U Dřevěného zvonu, a tak se pro tato pietní místa brzy ujal název Hřbitov U Dřevěného zvonu. Sloužit přestal začátkem 20. století, kdy jej nahradil současný hřbitov na Neředíně. Ostatky ovšem U Dřevěného zvonu zůstaly a v 60. letech na ně narazili dělníci při stavbě hlavního pavilonu A.
„Byl kolem toho rozruch na olomoucké židovské obci, děti si odtamtud nosily lebky,“ vzpomínal již dříve architekt Petr Brauner.
Další kosti tady odhalili archeologové v letech 2012 a 2013 při výzkumu před modernizací výstaviště. Bylo to více než tisíc hrobů, některé byly i hromadné.
„Náležely k vojenskému hřbitovu. Hroby zde byly velmi často masové s deseti až čtyřiceti převážně mužskými jedinci,“ uvedl tehdy Peter Kováčik, ředitel společnosti Archaia Olomouc, jež měla výzkum na starost. Část ostatků město posléze uložilo na neředínském hřbitově.
