Čárečky a kosočtverce.

To není celé!

Ale no tak, Štěpáne, Štěpáne, takový velký chlapec! Totiž takový malý chlapec.

Zpráva z roku 3 250. Při stavbě sedmého teleportačního okruhu v pražské čtvrti Kladno odkryli gravitodělníci zatím nejzachovalejší svatyni pocházející z paleonukleárního období, čili starší doby atomové.

O podrobnostech hovoří předseda Gúglovi Akademie RsAndr. Jiří Lejsroň. “Tehdejší lidé uctívali celou řadu bohů a bůžků. Jedním z nich byl svatý Jágr. Byla to mýtická postava, se kterou se při našich archeologických vykopávkách setkáváme často. Podle tehdejších legend měl tento bůh místo nohou železné nože, a za jejich pomoci létal po ledové pustině. Byl to krutý bůh, který své nepřátele drtil dřevěnou zbraní, nazývaným v tehdejším primitivním jazyce Houkejkáá.

Dle dostupných pramenů získal dle legendy po litém boji Jágr se svoji družinou nadpřirozený artefakt nazývaný Puk. Puk je v tehdejších náboženských ilustracích zobrazován jako černý disk a jsou mi připisovány magické schopnosti. Držitel Puku získal přízeň nejkrásnějších žen na světě a nesmírné bohatství.

Je samozřejmě potřeba vidět tehdejší náboženský kult a víru v nadpřirozené věci jako létající nože, Puk přinášející přízeň žen a bohatství, Houkejkáá s kterou se dá porazit celý svět a podobné, z dnešního pohledu, nesmysly, očima tehdejší primitivní civilizace. Která si neuměla vysvětlit celou řadu dnes známých jevů a proto se uchylovala k víře v nadpřirozeno a vybájila si takovéto fantastické legendy, kterým pak stavěla svoje svatostánky.” Zakončuje svoje poutavé vyprávění expert na tehdejší dobu, RsAndr. Lejsroň.

mohlo to být i trochu jinak......žádná svatyně, ale obyčejná kamenodobá domácnost, těhotná matka sedmi dětí , přistihla jedno zimní odpoledne nejmladšího syna , jak zhltl víc než poloviny pečené jelení kýty na rozmarýnu, která byla určena pro tátu lovce , aby se mohl nasytit po náročném celodenním lovu......

naštvaná máma - "ty jeden malej špinavej žroute, už si zase sežral tátovo krmení , až do úplňku ani na krok z jeskyně,a žádní kamarádi , budeš čistit a žvýkat kůže , já tě naučím , ty pancharte , a alou dozadu do jeskyně, ať tě už dnes nevidím "

uražený kluk sebral rychle zbytek ohlodané mastné kosti a odběhl dozadu , když to jeho máma viděla hodila po něm několik kamenů a hořící smolnou větev , kluk se otočil , sebral rychle větev, vyplázl na mámu jazyk a zmizel.....

asi po stopadesáti metrech se udýchaný zastavil, sedl si na kámen, olizoval mastné prsty, a přemýšlel o nespravedlnosti světa, měl hlad, a ta pečínka přece tolik voněla..... náhodou si všiml, že hořící větev zanechává na světlé skále tmavé šmouhy, chvilku ho to bavilo, udělala několik černých čar,na velkém kamení , potom ale větev znuděně zahodil, lehl si , a spokojeně usnul, zdálo se mu o pečených jelenech v rozmarýnovém háji.....

On si tam pokreslil kámen pri poledním odpočinku, než šel dál, ale jak jinak všechno bylo svatyne :)

Nojo, až najdou archeologové betonové základy sloupů, tak to byla jistě svatyně, kdo by to jinak dával v přírodě takhle v řadě ;)