První výstavu měl ve čtrnácti. Malování je pro mě jako dýchání, říká Zlamal

  • 2
V olomouckém Muzeu umění je nyní k vidění výstava expresivního malíře ze Šternberka Petra Zlamala. Expozice s názvem V žáru malby nabízí výběr nejlepších děl z šedesátileté tvorby umělce.

Obrazy začal dvaasedmdesátiletý Zlamal malovat už jako dítě a ve čtrnácti měl svou první výstavu.

„Měl jsem ji ve foyeru Divadla Oldřicha Stibora, dnes Moravského divadla v Olomouci. Už tenkrát jsem tam měl asi 50 nebo 70 děl. Svědčí to o mé houževnatosti a tom, že mám tu práci rád odjakživa,“ říká s úsměvem šternberský umělec.

K brzkému začátku jeho kariéry přispěl především jeho otec, významný malíř Wilhelm Zlamal, který byl německé národnosti.

„Pomáhal mi, zasvěcoval mě do tajů malování a podporoval mě i finančně. Byl to také obrovský charakter. Vydržel a nespolupracoval s režimem. To má pro mě velký význam, snažím se být jako on,“ vzpomíná jeho syn, na kterého měla otcova osobnost i negativní vliv.

„Byl jsem v jeho stínu. Trvalo mi dlouho, než jsem nalezl sám sebe a svůj názor. Ta závislost nebyla dobrá,“ vysvětlil.

Zůstat po studiích v Praze ho nelákalo

Obecně má ale na mládí a na otce krásné vzpomínky. „Dětství bylo senzační. Tatínek byl společenský, v jeho ateliéru se tak scházeli herci jako třeba Slávka Budínová, jezdíval tam i Karel Gott nebo fotograf Karel Kašpařík. Jako kluk jsem tam pořád nakukoval,“ líčí Zlamal.

Ten v 70. letech vystudoval Pražskou akademii výtvarných umění a vzpomíná na tu dobu s úsměvem.

„S kamarády jsme se denně vídali, flámovali a měli i nějaké ty slečny,“ směje se malíř. Po škole se ale odcizili.

„Tak pět, deset let jsme se setkávali, ale potom jsme se viděli už jen na výstavách a vernisážích. Hlavně Pražáci měli svoje ego a říkali mi, jestli jsem nepřijel na praseti, když jsem z té vesnice,“ nastínil s tím, že v Praze zůstat nechtěl.

„Měl jsem vždycky rád ten maloměšťácký klid Šternberka. Mám tam klid na svoji práci,“ vysvětluje.

Na Šternberku se mu líbí také tamní příroda. „Je mi hrozně blízká. Když jsem byl malý, tak jsme s tatínkem chodili často malovat ven a já jsem mu nakukoval přes rameno, jak to dělá, a snažil jsem se ho napodobovat,“ vrací se do minulosti, která je pro něj nyní inspirací.

V ateliéru bývá sedm dní v týdnu

V létě minulého roku uspořádal výstavu v třešňovém sadu. „Chceme to udělat znovu, bylo to úžasné. Obraz a příroda jsou totiž dvě vrstvy, které spolu důvěrně komunikují,“ tvrdí Zlamal. Příroda je proto jedním z témat, která se prolínají jeho tvorbou.

„Tematicky je to krajina, rostliny, člověk, ale také erotika a láska a to, co mě bezprostředně obklopuje. Vysypu například koš s odpadky a hledám tam malé drobné věci, které si kreslím do bloku. To je pro mě inspirující, jelikož z těchto drobností skládám takovou mozaiku,“ přibližuje umělec, pro kterého je malování vášeň.

V ateliéru bývá od pondělí do neděle a na nic jiného tak už téměř nemá čas.

„Rodině se to moc nelíbí, je to problém, který si uvědomuji. Mám miminko, tak se snažím malování redukovat,“ říká Zlamal.

K odreagování mu pomáhá sociální kontakt. „Chodím do hospody. Jdu si sednout k pultu a stačí mi poslouchat hlasy ostatních. Nepotřebuji nějak osobně prezentovat svoje názory a postoje,“ popisuje.

S malováním nemá v plánu v brzké době končit. „Je pro mě jako dýchání. Letos budu mít výstavu ještě na Národní třídě v Praze a ve Velké Bystřici,“ uzavírá malíř.