Podle mne se to zdařilo. Chybí mi jen nějaké využití, krom procházek.

Za citlivý bych označil přístup při opravách hradu Točníku, kde jsou současné zásahy značné a přesto téměř neviditelné. Nová střecha Purkrabského paláce byla vybudována také po několika staletích, ovšem s využitím středověkých postupů a maximálně se blížící původnímu vzhledu. Na hradě Krakovci pro změnu zvolili střechu moderně pojatou, plochou z kulatiny a zatravněnou. Ani jeden z uvedených příkladů nezískal architektonickou cenu, nevzbudil vášně ani nevyvolal kontroverze, což je dost pádný důvod domnívat se, že byly provedeny správně.

Myslim, ze ve svem veku by mohl pan profesor Girsa v klidu odejit do duchodu.

Český národní komitét je Mirka Spáčilová ochrany památek.

Slyšel jsem od kastelána jednoho našeho hradu: "Stanovisko současné ochrany památek je, že když je objekt zřícenina, tak se musí řítit!". Mně by bylo mnohem milejší, pokud by se využitelná zřícenina digitálně zdokumentovala a pak opravila do funkční podoby.

Architekti jsou tím pověstní, vždycky myslí hlavně na sebe, jak na sebe co nejvíc upozornit, jakákoliv pokora je jim cizí. Je to úžasný argument - že "když do objektu 200 let zatékalo, tak ho teď přeci můžeme necitlivě zmršit, ne?" - to je typické.

A který architekt takhle argumentoval?

Na Helfštýně jsme byli loni po mnoha letech a byli jsme velice mile překvapeni, jak je rekonstrukce udělána. Nejen že se podařilo zpřístupnit dříve uzavřené prostory paláce a částečně ochránit vnitřní prostory střechou, která umožňuje prostup denního světla, ale hlavně jednotlivé konstrukční prvky je možné velmi snadno odlišit, co je původní a co je nové. Žádná snaha udělat moderní opravu tak, aby to vypadalo staře a autenticky, což se stejně nikdy nepovede. Za mě

neschavalují se stavba a velká oprava právě stavebním úřadem a historikama? Tak co teď mají co brečet?!!

"STAROMILCI" brečí popřípadě dští oheň a síru....Já tleskám dle mého názoru se povedlo spojit to "staré s novým" a svůj názor nikomu nevnucuji. Zastřešení obrovskou "klasickou sedlovou střechou" by nikdy neumožnilo překrásný výhled do krajiny, který nová realizace umožnila a pro který se na Helfštýn opakovaně vracím. Je to i o tom, aby na sebe památka vydělala a nové zastřešení i díky negativním reakcím určitě návštěvníky láká. Každý návštěvník ať si udělá své hodnocení a názor. Staromilci si mohou projít pěší venkovní okruh kolem hradeb za cca 30 minut a dotknout se mohou i toho hodně starého a původního kamene, tak jako to dělám i já, které nevadí spojení starého a nového. Mám to štěstí, že vidím Helfštýn z okna svého bytu již nějaký pátek a silueta hradu zůstala stejná, tak jako si ji pamatuje moje mamka a děda....

Památkáři by vše nejraději zakonzervovali v posledním známem stavu. Přitom téměř všechny historické stavby procházely v průběhu staletí opravami, rekonstrukcemi a přestavbami, které objektu vždy vtiskly něco unikátního.

Zásahy do původního vzhledu bývají většinou přijímány negativně a až časem ukáže jejich kvalita. Jako zářný příklad mohou sloužit třeba věže klášterního kostela Emauzy v Praze. Za mně je zdařilá i přestavba Brněnského Špilberku, zejména okna od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové jsou dokonale citlivým oživením gotické kaple, krásným "dotekem současnosti".

Souhlas až na tu první větu. V článku je uvedeno, že právě NPÚ obhajuje současnou podobu Helfštýna