Listopad 2009: Roman Koudelka, další z nadějných skokanů, vstupuje do nové sezony a tajně sní o olympijské medaili. Proč ne? Na jaře byl dvakrát devátý při mistrovství světa.
A ještě střih do února 2010: zatímco Hájek, jenž měl předloni štěstí, že vůbec přežil, má formu jako hrom, Koudelka je sám ze sebe otrávený.
Ve Světovém poháru nasbíral všehovšudy 20 bodů a hrozilo, že pro něj v olympijské výpravě ani nezbude místo. Jsou to paradoxy, že?
Jak ošidné bývají skoky na lyžích, tak nevyzpytatelný je nyní pohled do českého týmu, který 12. února vstoupí do olympijských her ve Vancouveru. Kvalifikace na středním můstku začne ještě dřív než zahajovací ceremoniál.
TAJNÝ TRUMF
|
"Ve skocích existuje tisíc různých důvodů, proč se někomu daří a jinému ne," říká reprezentační trenér David Jiroutek.
Tak tedy, pojďme ke Koudelkovi. Ještě na podzim si pochvaloval: "V životě jsem se necítil líp." Pocit ho zklamal. Rozhodilo ho, že zhubnul kilo a půl. Co u obyčejných lidí bývá maličkost, má na skokany zásadní vliv. To jsou kluci průhlední jako papír, vyžlata. Koudelka se dostal na 55 kilo, což ho asi vykolejilo.
"Tím se změnilo těžiště, postavení při nájezdu, možná mu osláblo hluboké svalstvo pánevní, takže neudrží rovnováhu," líčí trenér Jiroutek.
Místo převratných výsledků vypukla u Koudelky těžká krize. Z elitního skokana byl jen stín, který málokdy prošel do 2. kola. A když chtěl ztracená deka nabrat zpátky, stáhl se mu žaludek a chuť k jídlu neměl žádnou.
Než se k týmu připojí psycholog, který s rozhozenou psychikou pomůže, platí heslo, jež vyhlásil kouč Jiroutek: Věřím sám sobě, důvěřuju trenérovi! "Pořád klukům říkám: Nečtěte, co si o vás lidi píšou na internetu, starejte se o vlastní práci. Skoky jsou jako gladiátorská hra: jednou vás nosí na ramenou, druhý den máte kudlu v zádech."
ODPADLÍK
|
V tom případě má Koudelka před svou první olympiádou kudlu v zádech, zato Hájek se pro české fanoušky stal tajným trumfem. Po bouračce je zpět, uvolněnější, psychicky silnější.
V půlce ledna se po dvou letech vrátil do Světového poháru a hned skončil sedmý a čtvrtý při letech v Kulmu. "Nikdy jsem nepochyboval, že bych mohl skákat se světovou špičkou," tvrdil pak deníku Sport.
Je nutné říct, že Hájek je spíš letec, má výjimečný cit pro vzduch, "ale i na velkém olympijském můstku ve Whistleru se dá létat docela daleko."
Když se Hájek trefí do odrazu, tak prostě poletí.
