To první dostal Button ve Sv. Mořici také proto, že poprvé předvedl dvojitý axel. Nejtěžší dvojitý skok s dvěma a půl otáčkami mu nejdřív vyšel dva dny před volnou jízdou při tréninku a pak i v závodě. Ve své autobiografii pak napsal, že by mu přišlo zbabělé, kdyby axela vynechal. Za čtyři roky v Oslu 1952 se vítězství opakovalo, už s trojitým skokem.
Brusle na hokej
Ve čtyřicátém roce dostal od rodičů k Vánocům brusle. Vyprosil si je, jenže byl stejně zklamaný. Ty brusle byly na hokej. Až když mu je otec vyměnil, byl konečně malý Dick spokojen. Do toho sportu se zamiloval a ten sport pak miloval jeho.
Sedmkrát v řadě vyhrál americký šampionát, pětkrát v řadě mistrovství světa, dvakrát olympiádu. V roce 1949 získal v Americe váženou Sullivanovu cenu pro nejlepšího amatérského sportovce - jako první krasobruslař. Když se předloni volil nejlepší krasobruslař století, bylo Buttonovo jméno úplně nejvýš. "Cítíme, že ve dvacátém století náš sport nereprezentoval nikdo lépe," stálo v prohlášení Mezinárodní krasobruslařské federace.
"To on posunul bruslení do moderní atletické podoby," tvrdí Karol Divín, který má olympijské stříbro ze Squaw Valley 1960. Na vlastní oči viděl Buttona poprvé v Praze na mistrovství Evropy - Divínovi bylo dvanáct, Američanovi osmnáct. V roce 1948 šlo o otevřený šampionát, kde směli závodit i mimoevropští sportovci.
S obdivem tak Divín sledoval průkopníka atletického bruslení, jeho skoky nebývalé výšky i preciznost v povinných prvcích. Od Buttonových nohou, na kterých nešlo přehlédnout vypracované stehenní svaly, při agresivní jízdě prýštily ledové úlomky. „Button byl atlet i gymnasta na ledě. Kdo takový dnes není, nemá šanci,“ říká Divín.
Právník, obchodník i komentátor...
Nejen bruslením se Button proslavil. Během sportovní kariéry stačil vystudovat práva na Harvardu. Když triumfoval v olympijském Oslu, zrovna zdolával poslední ročník univerzity.
Pak se pustil do obchodování, nakupoval starožitný nábytek, založil pár společností, rozhodoval při závodech, komentoval, napsal o krasobruslení dvě knihy, hrál ve dvou filmech, jeho agentura Candid Productions pořádala v USA a Kanadě profesionální závody.
Button na ničem neprodělal, jako nejlepší komentátor stanice ABC dokonce před dvaceti lety dostal cenu Emmy. Před kamerou obvykle seděl v uhlazeném obleku s motýlkem, na bradě černý plnovous, vlasy pomalu mizely. Ne však Buttonova jiskra.
Když třeba promluvil o promarněném talentu blonďaté krajanky Nicole Bobekové, ironicky vystřelil: „To se vám chce ohnout ji přes koleno a naplácat jí zadek.“ „No to je celý on, ironický, ale pravdivý. Férový a výstižný. Znám ho takového celý život,“ říká Karol Divín.
V lednu se Buttonův život nebezpečně zastavil. V Bostonu nacvičoval exhibiční představení s další olympijskou vítězkou Tenley Albrightovou. Měla to být vzpomínka na nešťastný rok 1961, kdy při leteckém neštěstí zemřelo několik amerických reprezentantů. Kvůli malé nepozornosti Button škobrtnul a upadl na led. Chvilku se nehýbal, museli ho odvézt do nemocnice.
Jediný krasobruslař, který po válce dokázal dvakrát po sobě vyhrát olympijské hry, vyvázl jen s otřesem mozku. Do Salt Lake City, olympijského sídla pro rok 2002, tak vaasedmdesátiletý Button přijede jako jeden z nejváženějších hostů.
