"Zklamaný jsem, ale za poslední rok jsem si prošel horšími věcmi," řekl vyrovnaně.
Smutek se ale z jeho očí dal vyčíst lehce. V šedivém kulichu s logem olympijských her smutně postával u plexiskla a pozoroval, jak tým – už bez něj – trénuje.
Na oficiální společné fotce mužstva, kterou pořadatelé zhotovili před tréninkem, nechyběl. Ale v momentě, kdy kouč Hadamczik začal udělovat hráčům první pokyny, zamířil k novinářům, aby oznámil, že na turnaji skončil.
Rozhodl jste se sám, nebo konečný verdikt zazněl od lékařů?
Doktoři můžou říct, na jak dlouho by to vypadalo, ale člověk se musí rozhodnout sám. Podle toho, jak se cítí. Sebemenší tlak na tu poraněnou část je bolestivý a nedovedu si představit, že bych zasáhnul do hry. To by bylo i neférové vůči klukům.
Jak těžké bylo učinit takovéto rozhodnutí?
Rozhodnutí těžké bylo. Hlavně to bylo velké zklamání. Těšil jsem se, že budu součástí týmu a budu mít šanci zahrát si znova na olympiádě a uspět. Když ale člověk odehraje jen dvě třetiny, je hodně zklamaný. Ale takový je život. Za poslední rok jsem si už prošel horšími věcmi. Zklamaný jsem, ale jak říkám, zdraví je nejdůležitější.
Tušíte, na jak dlouho budete ze hry?
Nemám ponětí a doktoři také říkali, že je to individuální. Zranění žeber jsou bohužel dlouhodobá a člověk opravdu nikdy neví. Doktoři se mi tu snažili pomoct, trošičku i pomohli, ale nedovedu si představit, že bych byl schopen teď nějakých soubojů.
Kdy přesně k vašemu zranění došlo?
Dostal jsem krosček hned ve druhém střídání. Takový nenápadný, jakých v sezoně schytám spoustu. Bohužel ale na nekryté místo. Dvě třetiny jsem odehrál. Pak jsem se snažil nahrát Davidovi Výbornýmu bekhendem a to byl takový blbý protipohyb na levou stranu a to je přesně ten pohyb, co mě bolí. Jak se musím otočit doleva, tak je to bolestivé.
Bolí vás zranění i mimo led?
Při chůzi je to v pohodě, ale jak mám udělat nějaký točivý moment, tak cítím bolest. Na levý straně dole, jak končí žebra, mám pohmožděnou chrupavku a bolest vystřeluje i do břicha.
Už jste o vašem stavu komunikoval s lidmi z New Jersey?
Mluvil jsem s českým skautem, který dělá pro Jersey, že mám pohmožděný žebra. Určitě s nimi budu co nejdřív mluvit, abych zjistil, kdy budou chtít, abych přiletěl zpátky.
Vydáte se do Česka, nebo rovnou za oceán?
V Jersey máme sraz dvaadvacátého, takže já poletím teď domů. Ale myslím si, že určitě budou chtít, abych odletěl co nejdřív zpátky.
Neříkáte si už: Tolik smůly během jednoho roku...
Z toho důvodu jsem se těšil na rok 2006, že bude nový rok (hořký úsměv). Všechno zatím probíhalo v pohodě, ani tenhle zákrok nebyl nějaký krutý. Takových ran dostane člověk během sezony, během zápasu spoustu, tam byla smůla, že se mi dostal zrovna tam, kde jsem to měl odkrytý. To už je život.
Jak se cítíte. Je vám k breku, nebo jste spíš naštvaný?
Jenom jsem zklamaný z toho, že olympiády jsou jednou za čtyři roky a člověk nikdy neví, co ho potká, aby mohl být příště součástí tohoto klání. Je to zklamání, protože, jsem se cítil v pohodě. Byl jsem rád, že se mi naskytla šance sem přijet, i když později. To, že se to ukončilo takhle rychle, je pro mě smolné.
Před čtyřmi lety jste zažil v Salt Lake City zklamání z výsledku, tady ze zranění. Co přijde ve Vancouveru?
Nedá se říct ani, co bude zítra. Ale pevně doufám v to, že budu zdravý, a že dostanu šanci dostat se na další olympijský hry.
Dále čtěte: Kotalíkovi neřekli, že je náhradník
Klukům budu fandit, řekl zklamaný Hašek
Nadšeného Salfického pojí s Haškem stejný kouč
 Útočník Patrik Eliáš na olympijských hrách v Turíně skončil kvůli zranění mezižeberních svalů. |
