"Spodní část trati jsem měla v trénincích vždy nejrychlejší. Jenže při závodě chumelilo a já se dostala mimo uježděný sníh," vypráví.
V tu chvíli si pomyslela: Je po závodě, po nadějích, po medaili. O to s větší radostí potom přijala i bronz.
Věřila, že medaili doveze také z dalších her v Calgary 1988. Po roční závodní přestávce ohlásila návrat do reprezentace. Jenže svazoví funkcionáři ji nepodpořili. "Dopisem mi sdělili, že je pochybné, zda budu mít patřičnou výkonnost, a že už do mě investovali dost."
Místo olympiády učila vysokoškoláky obloučky na Javorníkách. Po olympiádě jí servisman firmy Rossignol zatelefonoval: "Měl jsem pro tebe ideální lyže. Škoda." Na rossignolech vyhrála sjezd jiná žena: Němka Kiehlová.
Medaili ze Sarajeva má třiačtyřicetiletá Charvátová doma ve skříňce, neprohlíží si ji. Ve Zlíně podniká, s manželem vlastní firmu se sportovním vybavením. A obskakuje tři ratolesti. Nejstarší, šestnáctiletá Klára, už bodovala v Severoamerickém poháru a poprvé okusila Světový pohár. "Bude spíš sjezdařka, slalom jí nevoní."
V zimě debutovaly v poháru také dcery Hanni Wenzelové a Jany Gantnerové, někdejších soupeřek Charvátové. "Když se my matky sejdeme, vždycky pokecáme. Navzájem si ty naše děti hlídáme," povídá.
Tajně doufala, že se Klára vejde do olympijské nominace pro Turín, vždyť na žebříčku sjezdu i super-G je druhou nejlepší Češkou. "Ale nikdo nám nic nenabídl. Netlačíme na to, má čas."
 TRIO NEJLEPŠÍCH SJEZDAŘEK. Na stupních vítězů v Sarajevu 1984 oslavují medaile ze sjezdu švýcarské krásky Maria Walliserová (vlevo) a vítězná Michela Figiniová (uprostřed) s československou reprezentantkou Olgou Charvátovou. Ta ještě na druhém mezičase vedla. |
