Šťouch hned na čtvrté brance vás nerozhodil?
Věděl jsem o něm, ale spíš mě nakopl. Vůbec jsem nepanikařil a jsem moc rád, jak to dopadlo. Fakt mi to vyšlo.
První česká medaile z Tokia! Kanoista Rohan vylovil z peřejí stříbro |
Za cílem jste zaťal pěsti, přestože jste ještě nevěděl, že váš výkon bude stačit na medaili.
Vůbec nevím, co jsem po dojetí cílem dělal, to vše bylo naprosto spontánní. Věděl jsem, že jsem průběžně druhý a hlavně jsem byl spokojený s tou jízdou, že jsem se při ní nepodělal a jel jsem i po šťouchu dál, rval jsem to ze všech sil. Jsem naprosto nadšený.
Teď máte za tu jízdu na krku stříbrnou medaili. Jak se vám zamlouvá?
Zatím jsem ji moc nezkoumal, ani jsem neměl příležitost, ale zezadu vypadá fakt pěkně.
Ze semifinále jste postupoval čtvrtý. V úvodu finále potom předvedl skvělý čas Slovinec Savšek. Co jste si po jeho jízdě říkal?
Slyšel jsem ten čas velice dobře. Ale očekával jsem, že Sidi (Tasiadis) nebo Benjamin (Savšek) zajedou nějaký neuvěřitelný čas a nařizoval jsem si, že mě to nesmí rozhodit. Věděl jsem, že se musím soustředit jen na sebe, protože jsem měl tu jízdu dobře namyšlenou, přesně co chci udělat. A udělal jsem to.
Plán byl jet na doraz?
My jsme už několik týdnů dopředu s Honzou Mühlfeitem, mým kamarádem a koučem, řešili tenhle den. Jak se na něj připravit, jak si nastavit hlavu. Dopředu jsme se domluvili, že je úplně jedno, jestli budu čtvrtý nebo desátý, ale že chci do jízdy jít s tím, že budu riskovat. A když se to nepovede? To je život, to se prostě stává. Nechtěl jsem dojet do cíle a říct si, že jsem jel na jistotu. To býval můj problém hlavně v minulosti. Tady jsem volil riziko a vyšlo to.
Neobával jste se po dojetí, aby vás zbylí tři závodníci nepřeskočili a vy jste neskončil čtvrtý nebo pátý?
To by mně rozhodně dost mrzelo. Jsem moc rád, že jsem to takhle trochu vrátil i za Víťu Gebase, který na minulé olympiádě v Riu pod tátovým vedením skončil hodně těsně čtvrtý. Takže ta medaile je i pro něj a pro všechny, co mi fandili. Dodali mi strašnou motivaci a chuť, abych se jim ukázal aspoň takhle na dálku a před kamery.
 |
Vypadáte vyčerpaně.
To rozhodně není zdání. Únava je, teď se ještě mísí s nadšením a adrenalinem, ale myslím, že to na mě padne až večer, protože tenhle den bude asi ještě dlouhý.
Nejen tenhle den. Jak se „těšíte“ na šrumec, který doprovází olympijské medailisty?
Já pozornost nevyhledávám, v tom se asi moc měnit nebudu. Ale ani s ní nemám problém. Rozhodně se víc těším, až budu v Česku s kamarády, než že budu v centru pozornosti tady.
V Tokiu se závodí bez diváků, aspoň čeští kolegové z týmu však běželi podél trati a hecovali vás.
Ono je to zvláštní, ale pohybujeme se tu furt v naší komunitě vodáků, která je skvělá, takže ty lidé dokázali i na vyhlášení vytvořit docela fajn atmosféru, nebylo ticho. I když jak to vyhlášení probíhalo, byla komedie.
V čem nejvíc?
Japonci nám dali návod, jak se tam máme chovat a co dělat, ale pak bylo všechno jinak. Jednou nám ukázali ceduli, že si máme nandat masky, pak že si je máme sundat, přišlo mi to ujetý. Ale to nemění nic na tom, že jsem nadšený.
Na ceremoniál přišli i Thomas Bach, předseda MOV, a legenda vodního slalomu Tony Estanguet.
Jo, byli tam oba, Tony nám dával medaile a oba gratulovali. Už jen to je pro mě zážitek a moc si cením toho, že zrovna tihle dva byli mezi prvními gratulanty.
Můžete nyní zůstat na hrách o něco déle než ostatní sportovci. Pomůžete tedy dalším českým vodním slalomářům?
To jsou takoví závodníci, že moc dobře vědí, co mají dělat. Ale kdyby něco potřebovali, jsem jim samozřejmě k dispozici. Teď tu budu ten největší fanoušek a jsem tu jen pro ně. Dostal jsem nabídku, že mi mohou prodloužit akreditaci a můžu zůstat až do konce vodního slalomu, a myslím, že ji využiju.
