Má před sebou docela náročný úkol.
Co do počtu medailí je totiž kajakář Josef Dostál nejúspěšnějším českým olympionikem posledních dvou her.
V Londýně bral bronz se čtyřkajakem na kilometrové trati.
O čtyři roky později v Riu ho se třemi parťáky obhájil a k tomu přidal i stříbro na singlkajaku. Na něm je navíc už trojnásobným mistrem světa.
A na zlato by konečně chtěl dosáhnout právě v Tokiu.
„Když jsem byl malý a začal jsem dělat kanoistiku, tak jasně, že jsem chtěl vyhrát olympiádu. Je to spojené s těmi ideály, takže kdyby se mi to povedlo, bylo by to fajn. Dělám pro to všechno, hodně tomu obětuju i v osobním životě. Připravený budu a jestli ten samotný závod dopadne, to už bude jen o štěstíčku, aby všechno bylo, jak má. To je strašné klišé, co?“ smál se na začátku června.
To měl za sebou dvouměsíční soustředění v Americe, kde nechal všechny své síly. Psychické i fyzické.
Zlato z Tokia? Bylo by to ocenění, že jsem něco dělal pořádně, říká Dostál |
„Jasně že to bylo dlouhé, ale já měl spíš problém, že mi docházela energie. Čtyři týdny se na nějaké vysoké úrovni odtrénovat dají, pak ale člověk dva týdny trpí. Já tam byl ještě o dva týdny déle, takže těch posledních 14 dní už bylo fakt dost těžkých. To jsem byl schopný zajet třeba jen jeden dva úseky za tři dny ostře. Z celého soustředění jsem se pak docela sbíral,“ líčil.
Ale pomohlo mu to.
V tréninku pak znovu překonával své vlastní čísla, která už takhle jsou pro normálního smrtelníka těžko pochopitelná.
Dostálovi ale stále nestačila.
Vždyť tu zlatou olympijskou medaili tak moc chce.
Ach ta cesta
O to větší škoda, že se jeho cesta do Tokia z 800 kilometrů vzdáleného Susaki, kde měl Dostál spolu s kolegou z deblkajaku Radkem Šloufem závěrečné soustředění, příliš nepovedla.
Letecký přesun je docela zničil.
„Ten přejezd byl strašnej. Celkově cestování nebylo nic moc. V 6:30 nás nahnali do autobusu, pak jsme jeli hodinu na letiště, čekali jsme hodinu a půl v autobuse u letiště. V letadle turbulence, bylo mi špatně a do večera jsem se moc nevzpamatoval,“ líčil.
Pak navíc do olympijské vesnice dorazili dva zlatí medailisté – Lukáš Krpálek s Jiřím Prskavcem.
„Byl trochu bordel, ale usnuli jsme. Ráno jsme se vzbudili zvoněním dopingové kontroly. Vyrazili jsme na závodiště, kde ta voda je mnohem klidnější a jezdí se na ní mnohem lépe než v Susaki,“ líčil Dostál.
Jinak si ale předolympijský kemp v Susaki užili.
 |
„Musím pochválit Elišku Vondrovou, je to super ženská. Překládala nám a vařila. Má pozitivní náladu. Tím, že tam byla i moje ségra, tak udělali v týmu takovou pohodu, že se člověk nemusel stresovat olympiádou,“ prozradil Dostál.
On sám má před sebou třetí hry, přesto přiznává, že nervózní byl.
Proto mu dost pomáhalo mluvit se sestrou, na dálku pak s celou rodinou, hlavně s tátou, který ho hodně uklidňoval. Skvělé pro českého kajakáře bylo, že taky mohl vyrazit mimo areál.
Občas si prostě vzal člun a vyrazil chytat japonské ryby. Zahrál si taky na kytaru od tamního učitele na rybářské univerzitě.
„To bylo bezvadný,“ usmíval se.
Horší to bylo s přepravou lodí.
Původně plánované olympijské vybavení, které nechali Češi stejně jako další týmy poslat v květnu lodí, se zdrželo při zaoceánské plavbě z Evropy.
„Domluvil jsem se s trenérem, ať mi pošle loď, na které jsem na jaře a v létě jezdil v Česku. Než přišla druhá várka lodí z Česka, tak jsem se na tom soustředění dost trápil. Bylo to spojené i s jet lagem, změnou podmínek, voda nebyla ideální. Hned jak loď přišla, vybalil jsem ji a šel s ní na vodu. Musím říct, že dneska ráno to bylo velký uklidnění, předtím byla velká nervozita,“ líčil Dostál.
V pondělí je na programu rozjížďka a čtvrtfinále na singlkajaku, o den později pak případné semifinále a finále. Ve středu pak rozjížďka a čtvrtfinále na deblkajaku se Šloufem a o den později semifinále s finále.
„Byl jsem vyzkoušet závodiště, pak si dám volno, než přijde pětidenní závodně-trénovací velký blok, který bude náročný. Skočím do toho s velkou vervou,“ slibuje.
Jak by ne.
Ta zlatá věc, na kterou už si v Tokiu sáhli střelec Jiří Lipták, judista Lukáš Krpálek, vodní slalomář Jiří Prskavec a deblistky Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou, mu ve sbírce úspěchů jako jediná chybí.
„Kdybych zlatou medaili získal, byla by to pro mě taková tečka, že jsem něco v životě dělal pořádně a že jsem dokázal být nejlepší i na olympiádě. Už jsem byl čtyřikrát mistrem světa, ale olympijské hry pro mě pořád mají punc výjimečna,“ má jasno.
