"Když jsem včera už tak nepovedený den na závěr ještě dorazil zpackanou čtyřstovkou, měl jsem chuť s tím praštit. Cestou do olympijské vesnice jsem to rozebíral se šéftrenérem Václavem Fišerem a byl opravdu rozhodnutý, že vzdám.
Jenže ještě než jsem dorazil na pokoj, ozvalo se ve mně to silnější já a dalo mi výrazně najevo, že takhle to rozhodně skoncovat nemůžu. A už když jsem vzápětí vyhazoval z tašky páchnoucí hadry, říkal jsem si, že ještě pořád smrdí málo a už jsem to viděl jinak.
Zašel jsem pak na večeři s Honzou Železným, který mě povzbuzoval po oba dva dny, neboť podobné stavy zná z vlastní zkušenosti a musím říci, že největší zásluhu na tom, že jsem to nezapíchl, má rozhodně on a strašně mu děkuju. Samozřejmě jsem chtěl také pomoci Romanovi Šebrlemu a odstoupením bych určitě zklamal i trenéra Váňu, takže teď jsem opravdu rád, že jsem to dotáhl až do cíle."
I přes zranění břicha a čerstvě i kolene však Tomáš Dvořák vidí příčinu neúspěchu i ve ztrátě formy.
"Cítil jsem už déle, že to není ono a trochu jsme si lhal do kapsy. Určitě jsme neměl na to, co chtěla hlava, ale bylo to lepší než nastupovat dole a být předem poražen. Kde se stala chyba opravdu nevím, ale společně s doktory soudím, že jsem to prostě nebyl já a nějak se mi zadřel "pajšl".
Břicho zkrátka v pořádku nebylo, určitě není zvykem, že Dvořák končí desetiboj s nateklýma nohama a vůbec celý je jaksi oplácaný..."
Ztráta po včerejšku sice byla poměrně značná, ale ne nedosažitelná. Ovšem hned po první dnešní disciplíně, 110 metrech překážek, už bylo skoro po nadějích.
"To byla pro mě úplně nejhorší chvilka. Nejdříve mi bylo strašně při rozcvičování a protahování a když jsem pak zaběhl slabých 14.34, odešel jsem do tunelu a byl už tak bezmocný, že jsem se jen začal smát.
Koule se mi sice povedla, hodně mě nabudilo podle mého nespravedlivé vrácení Estonce Noola do hry, neboť po dvou přešlapech v disku chyboval i potřetí. Viděl jsem to na vlastní oči a je s podivem, že původní rozhodnutí zvrátili a nakonec mu pokus uznali. Jinak mohl mít Roman klidně zlato, ale jestli Noola těší i tahle výhra, je to jeho problém.
Jenže naději jsem definitivně ztratil vzápětí na tyčce, kdybych skočil alespoň pět metrů, dalo se ještě něco dělat."
Po velmi vydařeném oštěpu tak měl Tomáš před poslední disciplínou, během na 1500 metrů, ještě alespoň jednu motivaci.
"Olympijský závod byl ztracen, ale ve hře bylo ještě celkové vítězství v seriálu Grand Prix. Bohužel i v něm mě nakonec Estonec Nool předběhl, takže jsem vyšel úplně naprázdno. Takové dva dny už bych rozhodně zažít nechtěl..."
Smutné, ale nikoliv poraženecké hodnocení olympijského neúspěchu zakončil Tomáš Dvořák přece jenom s úsměvem na tváři.
"Je to moje osobní tragédie, ale musím se s tím nějak vyrovnat. Jsem přesvědčen, že kdybych měl formu, tak všechny zdravotní trable překonám a vyhraju. Jenže forma vypadá jinak...Dneska budu asi hodně pít na žal, ale je to pro mě lepší, než kdybych jako Nool vyhrál s vědomým přešlapem. Doufám, že jsem natolik rovný, že by mě takové vítězství netěšilo. A hlavně, nejsem přece takovej zoufalec, abych v disku třikrát přešlápl!"
 Desetibojař Tomáš Dvořák vybízí diváky, aby jej povzbudili před hodem oštěpem. |
