"Malá hokej zbožňuje, chodíme spolu na NHL, ráda se dívá i v televizi," povídá paní Hniličková, s prstýnkem z bílého zlata, na kterém se leskne briliant. Dostala ho od manžela po porodu. Bude z malé hokejistka? To tedy v žádném případě, vystřelí maminka. "Mně by se líbilo krasobruslení, ale proti tomu je zase Milan. Prostě na co holka bude mít buňky, to bude dělat. Ať klidně hraje na klavír."
Pyšný muž zrovna prochází Českým domem v Salt Lake City a svůj poklad ukazuje ostatním. Pózovali fotografům. Oči má po tátovi, pusu po mámě. "Vždycky jsem si říkal, že malou nebudou rozmazlovat, že budu tvrďák. Ale předsevzetí je pryč. Pořád se s ní muckám. Na co má vlastní pokojíček, když spí pořád s námi?"
Na olympiádě brankář Atlanty ani neměl být, už měl sbalené plavky a zaplacenou rodinnou dovolenou na Kajmanských ostrovech. Až na poslední chvíli nahradil Romana Turka. Vzal své holky a místo k moři vyrazil do zimního Utahu.
Hniličkovi se vidí každý den, i když bydlí jinde. Táta v olympijské vesnici, máma s dcerou v nedalekém hotelu s výhledem na hory. Po ranním tréninku se Hnilička vždycky staví, užívají se po každém zápase. Ale jen na chvíli, brankář musí spát s ostatními.
"Když Barborka vidí tátu, prohlíží si ho jako svatý obrázek. Mě bere jako samozřejmost, jsem s ní pořád." Jaký je vůbec Hnilička táta? Manželka říká, že si nemůže na nic stěžovat. "Naprosto senzační, jako by už všechno znal. Uspat Barborku umí líp než já. A když je doma, tak mě k tomu ani nepustí. "Chtěl jsem kluka, ale teď bych za holčičku neměnil," jihne Hnilička. "Člověk se někdy nervuje, ale ona je pořád vysmátá."
