Šárko, v čem byl největší problém?
Musím říct, že jsem včera měla super trénink, protože jsem hned ve třetí jízdě dala tu závodní jízdu a byla jsem ráda, že to takhle padlo. Ale pak jsem taky někdy trochu nervózní, když se mi trénink takhle hodně podaří. Nechci být pověrčivá, ale někdy to pak v závodě úplně nevyjde.
Tím to ale asi nebylo, ne?
Spíš se změnily podmínky. Nahoře strašně dlouho čekáte, než pojedete, navíc to bylo ledovatější, foukalo, bohužel. Tím, že se nám výsledek počítá jako pár všech triků, tak je musíte dát všechny, jinak ty body nejsou dobré. Já to potřebovala spojit, ale bohužel. Jsem hrozně zklamaná, že se mi to nepodařilo.
Šárka Pančochová po první kvalifikační jízdě ve slopestylu.
Kde byly kritické momenty obou jízd? Pokaždé jste si sedla na sníh.
V první jízdě jsem pokazila zlehka ty raily, takže jsem pak improvizovala. Chtěla jsem nahnat body a když se jede z té jedné trubky nahoru, chtěla jsem udělat backside a chytnout si u toho prkno, ale bohužel jsem to v tréninku vůbec nedělala a dopadla jsem víc na zadní nohu a sedla jsem si u toho.
A ve druhé jízdě?
To zase trochu víc foukalo a já se míň rozjela na ten první skok. Bohužel jsem nedopadla úplně do dopadu, koplo mě to, přisedla jsem si. Ono to totiž jelo výrazně rychleji tím, jak to bylo zmrzlejší.
Snowboardistka Pančochová po pádech končí ve slopestylu už v kvalifikaci |
Když jste viděla jízdy svých soupeřek, přizpůsobila jste se tomu trochu ve druhé jízdě? Nebo se dál držela svého plánu?
Někdy se přizpůsobím, ale tady jsem si chtěla odjet tu jízdu, kterou jsem si dala v tréninku. Neměnila jsem to.
Ta by na postup stačila?
Měla jsem úplně stejnou jízdu jako Rakušanka (Gaserová, postoupila do finále ze 4. místa), takže by to stačilo úplně v pohodě.
Jak moc jste vnímala ten vítr ve druhém kole?
No trochu to člověk vnímá. Jak jsem jela na první skok, tak jsem si přibrzdila víc, než jak si normálně přibržďuju v tréninku. Bohužel mě to trochu vytrestalo, dopadla jsem na hranu dopadu.
Počasí se tady dost mění.
Dneska třeba bylo výrazně tepleji než při včerejším tréninku. Ten jsem absolvovala jen tak zlehka, dala jsem si čtyři jízdy a jeli jsme domů, přitom jsme měli tříhodinový trénink, ale foukalo, bylo to mega zmrzlé, nedávalo to smysl. Kdyby dneska byly dopady trochu měkčí, tak i to sebevědomí je při ježdění větší, než když člověk vnímá, že může spadnout na úplný led.
Teď vás čeká U-rampa, jak se na ni těšíte?
V přípravě jsem se spíš věnovala skokům než rampě. Ale v Americe jsem v posledních týdnech na tréninku jezdila obojí, tak uvidíme. Nemám v ní velká očekávání, chci si zajet pěknou dobrou jízdu a uvidíme. Úspěch je už jen to, že jsem tady, zdravá a můžu reprezentovat. Všechno si to užiju.
