Ještě na nedělním večerním tréninku netušila, jestli v pondělí bude závodit.
Norský kouč Egil Gjelland se totiž stále rozhodoval, jestli jako čtvrtou ženu do úvodního olympijského závodu vyšle stabilnější střelkyni Evu Puskarčíkovou, nebo na lyžích rychlejší, ale přece jen občas na střelnici nepřesnější Lucii Charvátovou.
„Trénink byl dost nervózní. Nastřelovala jsem náhradní zbraň pro závod a nevěděla jsem, jestli v něm vůbec budu. Dozvěděla jsem se to až po tréninku, ale nic moc jsem od dnešního startu nečekala,“ vyprávěla.
Jak by mohla, vždyť ve své bohaté kariéře byla v nejdelším biatlonovém závodě na největší akci sezony nejlépe 45. na mistrovství světa v Oslu 2016. Ve Světovém poháru pak bylo jejím maximem 32. místo v Anterselvě o rok později.
Nikdy nebyla v elitní dvacítce, nikdy ani v třicítce.
Davidová si poslední ranou odstřelila olympijské zlato, vyhrála Herrmannová |
Až nyní, ve svém prvním startu na olympiádě to prolomila. Po slušném 35. nejrychlejším běhu měla v Pekingu patnáctou nejrychlejší střelbu. Ale co bylo podstatnější, jen dvakrát v závodě chybovala.
Hlavně díky tomu skončila devatenáctá, druhá nejlepší z Češek.
„Jsem ráda, že jsem nějakou kvalitu prokázala a že jsem to zvládla. Ale nechci usnout na vavřínech, nechci teď třeba do sprintu vyrazit s příliš velkým optimismem, aby mě to pak nesemlelo na první položce,“ říká.
Jela jste vůbec někdy vytrvalostní závod jen se dvěma chybami?
Jela, jela, jela! V Canmore (2019), když bylo -20 stupňů. Takže mi asi svědčí, když je zima jako kráva (smích).
Vážně? Čím větší zima, tím je to pro vás lepší?
Rozhodně ne, ale vypadá to, že to nějak zvládám.
Vaše střelba je v závodech často nahoru dolů. I trenér Egil Gjelland říkal, že se potřebujete naučit střílet v obtížnějších podmínkách. A dneska to šlo.
Musím říct, že od té doby, co jsme tady, tak fouká hrozně moc. A na to, jak se ve střelbě znám, jak mi to ne vždy jde, tak tady jsem měla docela stabilní výkonnost. Nebyla jsem na místní střelnici naštvaná, spíš jsem se s ní skamarádila a říkala si, že by to nemuselo být úplně nejhorší.
Takže jste až tak překvapená nebyla?
Ale jo, byla jsem ze střelby překvapená. Ležky byly super, ty mi dlouhodobě docela svědčí. U první netrefené rány na stojce jsem se na terč ještě jednou koukla a říkala si: Sakra, vždyť to muselo spadnout, to byl jasný kalibr.
Nespadl.
Nespadl. No a když jsem pak vjížděla do předposledního kola, měla jsem úplně rozklepané nohy. Říkala jsem si: Udělej všechno, co jsi natrénovala, nemysli na to, klid. Stejně jsem pak přijela na střelnici a byla jsem nervózní. Když mi ale začaly rány padat, získávala jsem větší a větší jistotu a nakonec jsem se s tím poprala velice slušně.
Netrefila jste se jen jednou a je z toho první dvacítka při premiérovém startu na olympiádě.
Jo, je to sice první start na olympiádě, ale vlastně nebyl nijak jiný než na jakémkoliv svěťáku. Myslela jsem si, že budu nervózní, ale včera jsem v pohodě usnula, dneska jsem se dobře najedla a šla jsem do závodu tak nějak normálně. Všechno šlo hladce až na tu zimu jako blázen. Zamrzly mi i oči před střelbou, to se mi snad nikdy nestalo.
Zamrzly oči?
No měla jsem kvůli tomu terče úplně rozmazané, tak jsem trochu mrkala, než to bylo lepší. A v posledním kolem mi pro změnu zamrzly i tváře. Říkala jsem si, že doufám, že mě za tou cílovou rovinkou aspoň seškrábnou (smích). Je neskutečná zima, ale mrzí mě to třetí a čtvrté kolo, kdy jsem strašně na lyžích umírala. Po trati už skoro nikdo nejel, ochlazovalo se víc a víc a já tuhla každým metrem. Když jsem pak ve výsledcích viděla, jak je to ve vteřinách, trochu mě to mrzí.
To nemusí, tou 19. příčkou jste si dost hlasitě řekla o nominaci do sprintu, ne?
No doufám, že jsem si zase nevybudovala tak velké sebevědomí, abych tady chodila s nosem nahoru. Musím zůstat při zemi.
VÝSLEDKY: Češi biatlonovou medaili v Pekingu nezískali, dominovali Norové |
Přesto, díky tomuhle výsledku nyní máte slušně nakročeno i do hromadného závodu, kam postupuje 15 nejlepších ze Světového poháru a 15 nejlepších biatlonistek z olympiády.
To by byl sen. Jestli bych si něco moc přála, tak startovat v hromaďáku, ale k tomu je ještě strašně daleko, minimálně dva závody. Bude to těžké, protože nadmořská výška dává tělu strašně zabrat. Blbě se dýchá, navíc v kombinaci s mrazem. Nejsem typ, který by toho v mrazu vydržel hodně, a už vůbec nejsem typ do nadmořské výšky.
Vážně? Vždyť Anterselva vám vždycky docela sedí, máte z ní i světový bronz ze sprintu.
To je taky jediné místo na světě, kde mi to svědčí. Ale jinak třeba i v juniorech, když byly podobné podmínky, celý týden jsem lezla po čtyřech. Nejsem nadšená z toho, že je to takhle vysoko.
Olympijský debut pro vás přišel až v 29 letech. Do Pchjongčchangu jste se před čtyřmi lety trochu nešťastně v rozstřelu s Leou Johanidesovou nedostala. Máte to pořád v hlavě?
Naštěstí už to jsou čtyři roky, takže už jsem zapomněla. Tenkrát to samozřejmě mohl být vrchol mé kariéry a nějakou dobu jsem se z toho dostávala, dva roky určitě. Ale pak přišel Egil, trénink se začal měnit a já se vracela do pozic, na které jsem byla zvyklá. Pchjongčchang jsem vytěsnila, přišel bronz z Anterselvy, který mě vrátil zpátky do hry. Jsem ráda, že jsem u biatlonu vydržela. Už nejsem nejmladší, možná je to moje první a poslední olympiáda, proto jsem ráda, že tu atmosféru zažívám a že až jednou budu končit, můžu říct, že jsem zvládla všechno. Že jsem byla všude a že nemusím ničeho litovat.
