Do roku 2014 nebyla na kontě českého biatlonu ani jedna olympijská medaile. Načež došlo k medailové explozi v Soči a najednou jich bylo z jediných her šest, včetně dodatečného bronzu ženské štafety.
V Pchjongčchangu 2018 přibyly další dvě, v úvodních dvou závodech her.
V Pekingu 2022 není žádná.
Na dvě útočila Markéta Davidová a ocitla se k nim blízko. Ve vytrvalostním závodě trefila 19 z 20 terčů, a kdyby zasáhla i ten poslední, slavila by zlato. Nepovedlo se, skončila šestá. V závěrečném hromadném závodě doběhla po nesmírně bojovném výkonu čtvrtá - a tak moc smutná.
Z pozice 11. závodnice pořadí Světového poháru se rvala s náročnými podmínkami se ctí.
O budoucnost Davidové. Jaké podmínky potřebuje k velkým medailím? |
„Markéta tu předvedla super výkony,“ oceňuje Jiří Hamza. „Ale jinak nemůžeme říci, že jsme šťastni. Potenciál týmu byl nesporně větší, než co jsme tu ukázali. Nemá smysl se za nic schovávat. Neodšpuntovalo se to hned prvním závodem jako na olympiádě v Soči, i když Markéta tu na úvod her jednou rukou sahala po zlatu.“
Ze zbývajících členů týmu dosáhl nejlepšího individuálního umístění Michal Krčmář 16. místem ve sprintu. Lucie Charvátová byla nejlépe 19. a Jessica Jislová 27. ve vytrvalostním závodě, Mikuláš Karlík 28. ve sprintu.
Výkony loňského juniorského vicemistra světa Karlíka jsou bezesporu největším příslibem do budoucna. Sedmý běžecký čas ve sprintu a druhý na jeho úseku štafety mnohé překvapily. Ve vytrvalostním závodě přijel na poslední položku s čistým kontem a střílel minimálně o top 10, jenže stojku nezvládl. Podobný příběh se opakoval ve sprintu.
„Mikuláš nás opravdu hodně překvapil, ač to výsledkově není až tolik vidět,“ říká Hamza.
Kolektivně nejvydařenějším závodem byl ten vytrvalostní v podání žen, kdy se celá čtveřice včetně juniorky Terezy Voborníkové vměstnala v pořadí do 33. místa, což už mohly říci pouze dvě další země.
VÝSLEDKY: Češi biatlonovou medaili v Pekingu nezískali, dominovali Norové |
Štafety skončily na osmém místě (ženy), dvanáctém (mix) a devatenáctém - po historickém debaklu mužského kvarteta, které bylo dostiženo o kolo.
„Celkově jsme tuhle olympiádu nezvládli, to musíme natvrdo říct,“ uznává šéf svazu. „Když jsme se uměli hřát v úspěchu, musíme si teď umět přiznat i neúspěch. Chyba by byla, kdybychom si lhali do vlastní kapsy, že je vše v pořádku. Rozhodně není.“
Budou se řešit trenéři i servisní tým
Protrápenou olympiádu zažil Jakub Štvrtecký, který se doslova ztrácel při svých položkách na střelnici. Vůbec je střelba velkým problémem celé mužské reprezentace, určitě větším než běh. Naopak Lucie Charvátová se s výjimkou poslední položky ve štafetě našla v Pekingu střelecky, v extrémních podmínkách se však uvařila běžecky. Ani Jessice Jislové to už neběhalo stejně dobře jako v prosinci.
Kaňkou v zázemí týmu byl průšvih s nedokončenou přípravou lyží pro Davidovou ve smíšené štafetě.
„Servis určitě není ideální, což bylo vidět i v některých dalších závodech. Máme o čem přemýšlet. Ale není to jen chyba servisáků, všichni jsme na jedné lodi,“ připomíná Hamza. Po sezoně plánuje restrukturalizaci servisního týmu.
Krčmář hodnotí: Desítka tu byla hratelná, medaile ne. Neplácám se po ramenou |
Do dubna má být také rozhodnuto, kdo povede oba týmy do poolympijské sezony v roli trenérů.
„Nejsme fotbal nebo hokej, abychom odvolávali trenéry, realizační týmy nebo v uvozovkách maséry v průběhu zimy,“ říká Hamza. „Ještě jsou před námi tři kola svěťáku. Ale po nich musí být brzy jasno.“
Přímo v Pekingu zahájil rozhovory s trenérem žen Egilem Gjellandem, na jehož setrvání u týmu mají zájem svaz i závodnice.
„S Egilem se domlouváme na tom, aby zůstal. S Ondrou Rybářem je to trošku jiný příběh,“ naznačil. Rybář je zároveň šéftrenérem a sportovním ředitelem svazu a lidově řečeno „má toho moc“.
Už dříve se zvažovalo, že by k mužskému týmu mohl po hrách přijít Michal Málek, jenž v posledních letech vedl medailově velmi úspěšnou juniorskou generaci.
„Michal je jedním z lidí, kteří mohou mužům pomoci. S mladými kluky, co teď budou postupně přicházet do týmu, delší dobu pracoval. Chceme ho zapojit, podobně jako další české trenéry. Ale zároveň se v otázce trenérské i servisu budeme dívat také do ciziny,“ prozrazuje Hamza.
 |
Konec olympijského cyklu je obdobím, kdy dochází ke hře „Škatulata, hejbejte se“ na prestižních trenérských postech. Volní budou například Ole Einar Björndalen a Darja Domračevová, kteří tři roky vedli reprezentaci Číny, ale působiště změní i některé další výrazné osobnosti.
Pomoci zklidnit občas až příliš nabouranou psychiku českých závodníků může angažování sportovního psychologa k týmu.
Co se týče reprezentantů, Hamza je přesvědčen, že Davidová u biatlonu zůstane. Nejvíce nejistá je patrně reprezentační budoucnost Evy Puskarčíkové, která v posledních letech ztratila někdejší běžeckou výkonnost a chce přemýšlet o pokračování či ukončení kariéry.
„Markéta je určitě člověk s obrovským potenciálem do budoucna. A mezi kluky jsou mladíci Mikuláš Karlík, Jonáš Mareček, Luděk Abrahám, Tomáš Mikyska a další neuvěřitelně silnou generací. Oni jsou dětmi biatlonového boomu po hrách v Soči,“ říká Hamza.
Problémy Štvrteckého ukazují, že ne vždy probíhá přechod mezi juniory a seniory ideálně. „Musíme to dobře zprocesovat, a to není ve vytrvalostním sportu úplně jednoduché. Ti mladí jsou rafani, jiná generace než jejich předchůdci, ovšem i oni mají nebývalý potenciál.“
Tak blízko to bylo. Nešťastná Davidová: Doufala jsem a bojovala až do konce |
Že se mávnutím kouzelného proutku opět vše promění do nádherných barev, Hamza neslibuje.
„Rozumím tomu, že nás teď někteří lidé budou hanět, ale nemohu jim slíbit zásadní zvrat za týden nebo za rok. Máme k dispozici pořád stejné sportovce a jak jsem řekl, jde o vytrvalostní sport. Jasně, že se chceme všichni zase radovat z medailí, ale takových lidí, kteří na ně mohou dosáhnout, je v ženském poli třicet a mezi chlapama možná padesát.“
Přesto si zároveň uvědomuje, že pospíchat musí.
„Vzhledem k tomu, že za dva roky pořádáme mistrovství světa u nás v Novém Městě, zase tak moc času nemáme.“
