Olympijské časomíry: od třiceti stopek k tunám přístrojů

Když v roce 1932 v Los Angeles poprvé dostala časomíru olympijských her na starost soukromá firma, vystačila si švýcarská společnost Omega s jedním technikem a třiceti stopkami. Ty umožnily měřit čas s přesností na desetinu vteřiny a vytvořeno i díky nim bylo téměř dvacet světových rekordů.

CÍLOVÁ KAMERA 1964 - Při běhu na 100 metrů v Tokiu dohlíželo kromě fotokamery na pořadí v cíli i 21 rozhodčích. | foto: Omega

Na minulou letní olympiádu v Aténách už s sebou Omega vezla 350 tun měřicího materiálu, k tomu i početný tým specialistů.

V podstatě na každých olympijských hrách od roku 1932 švýcarská firma představila nějakou větší či menší novinku, která měla pomoci snižovat lidské chyby a zvyšovala přesnost měřicích přístrojů.

A i právě probíhající hry v Pekingu znovu potvrdily, jak velkou roli měřicí technika při jednotlivých disciplínách hraje. Že pomáhá k překonávání starých časů, a tím i k posunování lidských hranic.

Světové rekordy se přestaly dávno posunovat po desetinách vteřiny, ale třeba jako v Pekingu v očekávaném běhu na 100 metrů v podání jamajského rychlíku Bolta o tři setiny.

Jedna setina sekundy na stejných hrách rozhodovala i o úspěšné cestě amerického plavce Phelpse za rekordními osmi zlatými medailemi. Sedmá v pořadí se zrodila v těsném finiši se Srbem Miloradem Čavičem.

"V první chvíli jsem si myslel, že jsem prohrál," přiznal Phelps.  Zvítězil jsem o nejmenší možný kousek, o jaký jen vyhrát jde. Ale měřicí systém řekl, kdo vyhrál. Co vím, tak tohle zařízení nikdy předtím žádnou chybu neudělalo."

Setina vteřiny rozhodovala i napínavý dvojskif žen, kdy se z vítězství nad německou dvojicí radovaly novozélandské veslařky.

Ani tak dokonalá měřicí technika, jako je při hrách v Pekingu,  však nedokázala rozsoudit ženský sprint na 100 metrů. Ani za pomoci vysokorychlostní cílové kamery, která je schopná zachytit až 2 tisíce snímků za vteřinu, se nerozhodlo, zda skončila druhá Jamajčanka Simpsonová, či její krajanka Stewartová.

Dřív museli rozhodčí takové situace zvládnout i za pomoci svých očí a obyčejných stopek.

.

Zde jsou hlavní milníky ve vývoji  časomír a speciálního vybavení týkajícího se měřicích přístrojů v průběhu olympiád.


1932 – na desetinu přesně. Časomíra v Los Angeles je poprvé svěřena firmě Omega, jejíž stopky jsou schopné měřit dosažené časy s přesností na desetinu sekundy.

1948 – cílová fotokamera. Poprvé se objevila v Londýně. Pomohla vyřešit pořadí závodů s hromadnými starty. Časomíra byla současně propojena se startovací pistolí a atleti poprvé startovali z bloků.

1952 – elektronická časomíra.
V Helsinkách začala éra elektronického měření času, který se už mohl určovat s přesností na setiny sekundy. Přesto se oficiální časy stále měřily ručně na desetiny. Poprvé byla elektronická časomíra oficiálně použita až v Mexiku v roce 1968.

1968 – dotykové podložky. Revoluce v plavání. Umožnily zaznamenat všechny individuální časy. Reagovaly jen na dotyk plavce, nebyly ovlivněny šploucháním vln. Za startovacími bloky byly navíc umístěny hlásiče, díky nimž všichni závodníci slyšeli startovací výstřel současně.

1984 – startovací bloky. V Los Angeles byly poprvé na olympiádě v atletice i plavání použity startovací bloky s tlakovými detektory. Odhalovaly předčasné starty, lidským okem nepostřehnutelné. Pokud někdo vyrazil předčasně, ozval se signál, který závod zastavil.

1988 – éra počítačů. V Soulu (už i na zimních hrách v Calgary) měla premiéru počítačová časomíra. Pro olympijský stadion v Soulu navíc Omega vytvořila barevnou videotabuli o rozměrech 14 x 9 metrů.

1996 – systém GPS. Global Positioning System byl v Atlantě poprvé použit při jachtingu. Čas a pozice lodí byla určována pomocí družice.

2008 – vysokorychlostní kamera. V Pekingu dohlíží na pořadí v cíli nové kamery schopné zachytit až dva tisíce záběrů za jedinou vteřinu.