Spiklenecky na Eliota mrkl, pohladil ho. Přihlížející vojáci se nestačili divit – ryzák pokojně odkráčel s oficírem do stáje. Tak začal příběh třetí zlaté medaile z letních her pro Československo.
Postarali se o ni na hrách v Amsterdamu 1928 právě ti dva, z nichž se zrovna stali velcí kamarádi. Ventura s Eliotem.
"Ve Venturovi byla stará dobrá důstojnická čest. Říkal, že jezdec má být kavalír. Nejen k dámám, ale i ke koním. Eliot k němu získal důvěru. Na tom jejich vztah stál," popisuje Milan Vítek, který se s Venturou později poznal.
V Amsterdamu roku 1928 už olympiáda pomalu končila, když došlo na parkúr. Ventura, který v první světové válce sloužil u hulánského pluku, nebyl mezi favority. To ani jeho slavnější krajan Rudolf Popler.
Právě s ním se štíhlý důstojník původem z Vysokého Mýta vsadil o pět šampaňských, že na hrách se někomu podaří pokořit bájnou překážku zvanou velký oxer – 160 centimetrů vysoký a 2 metry široký dvojitý plot.
"Kdepak. Takový kůň se ještě nenarodil," smál se nevěřícně Popler. Nakonec však Venturovi dlužil omluvu. A nejen ji. Sám Popler parkúr nedokončil.
. Osudy zlatých medailíNový seriál MF DNES k olympijským hrám Čtěte denně až do 8. srpna, kdy v Pekingu začnou letní olympijské hry, vám přiblížíme osudy všech českých a československých vítězů. Jak triumfovali? Jak žili? A kde vůbec skončily jejich slavné medaile? |
Do posledního rozeskakování zbyli už jen francouzský poručík Bertan, švýcarský major Kuhn. A jistě, taky československý nadporučík Ventura.
Absolvent prestižního francouzského jezdeckého kurzu jel na Eliotovi ve fešácké uniformě, čepici se štítkem a vypucovanými botami.
Důstojnost sama! Ale co bylo hlavní: Ventura vypadal elegantně i při skoku přes velký oxer. Při bezchybném skoku! "Jezdectví je zvláštní tím, že se o úspěch spolu pokouší dva živí tvorové," tvrdí Vítek.
"Aby se sešli a měli ve stejnou chvíli nejlepší možné předpoklady – psychiku, kondici a chuť – to vyjde jen málokdy.
Ventura s Eliotem tehdy toho jedinečného souladu dosáhli." Ventura to vyhrál. Aby také ne.
Zlatou medaili přebíral od holandské královny. Po návratu do vlasti chtěl kus cenného kovu vidět i prezident Masaryk, šampion byl povýšen na kapitána.
Osmdesát let poté je jeho zlato uloženo v trezoru Národního muzea. Jako jeden z nejhodnotnějších exponátů.
Ale nemylte se – Eliot ani Ventura se za svého života happy endu nedočkali. Kůň byl za 2. světové války zabit Němci "na maso". A Ventura doplatil na svou čest prvorepublikového důstojníka po komunistickém puči v roce 1948 – byl vyhozen z armády, měl problém sehnat důstojné povolání. Zemřel v roce 1969. Dřív, než se mohl dočkat rehabilitace.
I tak se někdy tahle země chová ke svým hrdinům.