Návrat do extraligy, historický titul s Litvínovem, angažmá v KHL i dosavadní výkony na olympijských hrách. Za tím vším je i stopa extraligové stálice. Kvalitním tréninkem, pochvalou, výtkou i chlapskou radou nesčetněkrát Francouzovi pomohl.
Sedmačtyřicetiletý brankářský guru proto není překvapený, jak zatím jeho bývalý svěřenec a kamarád v jedné osobě na olympiádě kraluje. „Jde si postupnými kroky za svým a ještě není u cíle,“ říká Orct v rozhovoru pro iDNES.cz
Co jste říkal na Pavlův výkon proti Americe? Měl jste jeho reakce ihned po zápase?
Měl, občas si po utkání voláme. Schválně, co myslíte, že mi řekl? Zas byl sebekritický, ostatně jako téměř vždycky. Vyčítal si inkasované branky, jako by se vůbec nepostoupilo.
Vychytal všech pět nájezdů, postup do semifinále olympijského turnaje a stejně zazněla jako první sebekritika?
Jako vždycky. (směje se)
Jak vy jste viděl dvě obdržené branky?
U první branky toho podle mě moc neviděl. Přejeli mu tam hráči, v tomhle to má brankář těžké. V druhém případě to dal frajer z plné jízdy, křížem, na suchou nohou. Pavel tam byl včas, ale brnklo mu to o vyrážečku a spadlo to do branky. Trochu smůla a náhoda zároveň. Dalo se to chytit, jako v podstatě všechno.
Zdeněk OrctDlouholetý extraligový brankář. Většinu své kariéry strávil v Litvínově a v Kladně. Dvojnásobný bronzový medailista z mistrovství světa. Závěr aktivní kariéry strávil v Ústí nad Labem, kde se poprvé setkal s tehdy s mladým Pavlem Francouzem. Později se stal jeho gólmanským trenérem. Od léta 2014 trenér brankářů extraligového Litvínova, kterému v sezoně 2014/2015 pomohl k premiérovému titulu. |
Nájezdy mu ale vyšly znamenitě, nepustil ani jeden.
U jednoho měl štěstí. Jak mu to Američan dával hezky za nohu, ale nedotáhl to do konce. V takové chvíli už to brankář má hodně těžké. Některé nájezdy šly na vyrážečku a s tím si Pavel v pohodě poradil.
Vychytal nájezdy už ve skupině s Kanadou, teď byl nepřekonatelný. Opravdu je tak výjimečný v této disciplíně?
Vzpomínám si, jak jsme v jedné sezoně vyhráli s Litvínovem asi osm nájezdů za sebou. Pak jsme hráli se Slavii v předkole o postup do play-off a vypadli jsme. Je ale potřeba si uvědomit, že je to velká loterie. Rozhodně však patří na nájezdy k těm lepším brankářům.
V čem myslíte, že je jeho největší výhoda v této dovednostní soutěži?
Ve dvou věcech - chytrosti a v obrovské rychlosti nohou. Nezmatkuje, vždycky si chytře dokáže počkat na pohyb hráče. Větší brankáři zaberou víc místa, ale když se nechají vycukat, tak je hráč dokáže překonat. Francík tu menší postavu kompenzuje neskutečnou rychlostí a předvídavostí.
Prožívá podle vás nejlepší část své kariéry?
Pavel je pořád nohama na zemi, od toho se vše odvíjí. Nelítá hlavou v oblacích, dobře si uvědomuje, že před lety málem s hokejem sekl. Vyrovnal se s těžkým obdobím a od té doby roste každou sezonou. Je neskutečné, jak se za ty roky zlepšil. A víte, co je vůbec nejlepší? Že u něj ještě nepřišel vrchol. Podle mě se posune ještě dál. Sám jsem zvědav, kde vlastně skončí.
Je pracovitost jeho největší přednost?
Pracovitost, ale i svědomitost a vysoká inteligence. Já nechci dělat z ostatních brankářů blbce, ale Pavel je v tomhle opravdu výjimečný. Jde postupnými kroky, neklade si nesmyslné cíle. Psychicky se dokáže nastavit na každou situaci. Je jedno, jestli chytal někde v Třebíči, Ústí, Litvínově, KHL či olympijských hrách. Tahle postupnost je jeho největší přednost, jeho rodiče v něm ihned neviděli nového Haška. Je skromný, velice dobře vychovaný a to je pro profesionální kariéru moc důležité. Já o něm můžu mluvit jenom takhle a nemyslím si, že by dokázal roky kamuflovat svoji povahu, je přirozený.
Zaujalo mě, jak po utkání říkal, že na tyhle situace před nájezdy si hrál jako malý, že o tomhle přesně snil. Vlastně se na to těšil. To se opravdu dokáže ve vypjaté chvíli takhle nastavit?
Ano. V tom vidím jeho největší zlepšení. Před osmi lety tohle byl jeho největší problém. Hodně vše prožíval, ve všem se babral. Postupem času na tomhle neskutečně zapracoval. Svojí inteligencí si dokázal vždycky nastavit hlavu tak, že si uvědomuje, co je hlavní priorita. Ví, že nájezdy jsou důležité, ale vůči věcem, které vás potkají v životě, se to nedá srovnat. Ta pověstná věta „Když nejde o život, jde o...“ se lehce říká, ale hůř dodržuje, a to Pavel dokázal.
Čím se u něj kariéra „zlomila“?
To je spíš otázka přímo na něj. Můžu mít maximálně svůj tip. Podle mě už před těmi osmi lety, když se babral po hostováních. Od té doby se neskutečně srovnal v hlavě a věřím, že i já na tom mám snad trochu svůj podíl. Od chvíle, co jsme spolu začali chytat v Ústí nad Labem, tak rostl měsíc po měsíci.
Český tým na něj ohromně spoléhá. Jak snáší takový tlak?
Bere to jako každý brankář. Když nemáte před sebou jasně lepší tým, jako měl třeba svého času Vsetín, tak si moc dobře uvědomujete, jak důležitý jste pro týmový úspěch. Pavel je na tohle zvyklý. V Litvínově se 90 procent úspěchu točilo kolem něj. V Rusku to také stojí na obou brankářích. Dobře si uvědomuje, že nemůže udělat chybu. Z toho vyplývá jeho největší přednost na ledě. Je neuvěřitelně konstantní. Rok co rok, už ho jen tak něco nerozhodí. Dobře ví, že se občas něco nepovede, ale jemu se to téměř nestává a to ho posiluje.
Porazí hokejisté v olympijském semifinále Rusko?
Začátek sezony ale neměl jednoduchý. Zpočátku v Čeljabinsku téměř nechytal.
Samozřejmě byl na začátku sezony naštvaný. Čekal, že by měl dostat víc prostoru, protože neustále ukazuje, že patří mezi nejlepší gólmany soutěže. Tím ale nechci nijak hanit druhého klubového brankáře. Má taky vysoké kvality. Radil jsem Pavlovi, ať to zkusí hodit za hlavu. Člověk ne vždycky dokáže ovlivnit, jestli ho trenér nasadí. Ovlivní pouze, jak se pak předvede na ledě.
Na olympiádě ale od prvního utkání bylo jasné, že bude jednička. Je to výhoda?
Olympiáda je specifická, že má málo zápasů. Na mistrovství je velká porce utkání a trenér má čas na rozmyšlenou. Tady je lepší to nastavit na začátku. Pavel se té situaci přizpůsobil a svoji roli unesl.
Je o něj znovu zájem v NHL. Jak moc je důležitý tento turnaj, aby se angažmá tam stalo realitou?
Tohle je čistě můj názor. Pavel se na tohle podle mě vůbec teď nesoustředí. Ani vychytané čtvrtfinále nepovažuje za úspěch. Je to jen další krok k velkému cíli. Momentálně chce vyhrát olympiádu, uspět s Čeljabinskem v play-off a pak se uvidí. Takhle je podle mě nastavený. Samozřejmě jeho dlouhodobý cíl je NHL. Tenhle dočasný úspěch na olympiádě podle mě ještě není pro skauty z NHL rozhodující. Až vyhraje olympiádu a uspěje na mistrovství světa, tak se situace možná změní. Pavel chce moc ukázat, že i se svoji menší výškou může chytat v NHL. Dokáže to.
