„Jezdí se na mě dívat skauti z NHL. Teď musím prokázat kvality i na olympiádě,“ potvrzuje technický útočník.
Do podvědomí NHL se Kahun dostal už před lety. Vždyť ještě v mládeži vedle německé superstar Leona Draisaitla nasbíral neuvěřitelných 237 bodů. V posledních dvou letech navíc pomohl EHC Mnichov k dvěma ligovým titulům. I díky dlouholetému kamarádovi působícímu v Edmontonu má k NHL hodně blízko. Teď už jen pomoci podceňovaným Němcům v Pchjongčchangu k historickému úspěchu.
„Všechno hezky krok po kroku. Máme silný tým, můžeme na turnaji hodně překvapit,“ věří Kahun, jenž v generálce před olympiádou rozhodl o vítězství nad Švýcarskem.
Dominiku, jak vůbec vypadala vaše cesta z Česka do Německa?
Když mi bylo pět let, tak se rodiče rozešli a já se s mamkou odstěhoval do Německa. Dál jsem ale pokračoval v Česku s hokejem. Mamka mě vozila třikrát týdně na tréninky a o víkendech jsem byl u táty a hrál zápasy. Ve 12 letech jsem ale odešel do Mannheimu, tam jsem bydlel u rodiny, která se o mě starala.
Měl jste možnost se rozhodovat, jestli budete reprezentovat Česko nebo Německo?
Když mi bylo kolem čtrnácti, ozvali se z německého svazu, jestli za ně nechci hrát. Později jsem zpětně ani nepřemýšlel, jestli bych hrál za jinou zemi než Německo. Cítil jsem se tam od začátku výborně.
Hrál jste také v Kanadě v juniorce. Neuvažoval jste o odchodu do Česka?
V té době jsem se o to nestaral. Už v šestnácti jsem mohl hrát první ligu v Německu, ale vybral jsem si možnost zkusit život v Kanadě. Při návratu bylo tedy jasné, že moje kroky povedou zpátky do Německa.
Už ve dvaceti jste se podíval na mistrovství světa dospělých. To se v Česku v posledních letech nepodaří příliš hráčům.
Právě. Taková šance mi v rozvoji hodně pomohla. Nechyběl jsem ani na vrcholových mládežnických turnajích. Hrát na takových turnajích je sen každého hráče.
Jak vidíte svoji pozici v německém výběru?
Na pozici si nemůžu stěžovat. Hraji prvního centra, prostoru na ledě mám hodně. Samozřejmě když přijede z NHL Leon Draisaitl, tak se o jedno místo posunu. Na olympiádě tomu ale tak nebude, hrozně se na to těším. Chci se tam předvést, ukázat, že mohu být tahoun německé reprezentace a dokázat vybojovat úspěch.
S Leonem Draisaitlem jste ale v mládeži toho odehráli velké množství. Kdo musel tehdy ustoupit z role centra?
Měl jsem to štěstí, že jsem od začátku hrál na centru. Leon mi často lítal na křídle. Občas jsme se prostřídali. Dokázali jsme si na ledě perfektně vyhovět. Přetavili jsme kamarádský vztah ke kvalitní souhře na ledě. Hraje se mi s ním výborně.
Jak vzpomínáte na čas v kanadské juniorce?
Posunulo mě to hlavně lidsky. Herně to v první sezoně bylo dobré, v druhé slabší. Možná kdybych zůstal v Německu, tak by kariéra měla ještě rychlejší spád, ale to člověk nikdy neví. Poznal jsem jiné prostředí, hokej na užším ledě, dokázal se přizpůsobit.
Video: Dominik Kahun střílí „svému“ Česku gól na mistrovství juniorů
Jaké jsou vaše silné stránky?
Čtení hry a tvořivost. Na těchto aspektech hry si hodně zakládám. Myslím, že jsem na tom velice dobře bruslařsky a technika hole také není špatná.
Popište úroveň německé soutěže?
Herně je to zřejmě podobné jak v české lize. Možná trochu rychlejší, ale méně technicky vyspělé. Ohromně se tady zvedla infrastruktura. Většina týmů má arény pro deset tisíc diváků. Vybavení na nejvyšší úrovni. Cesta do NHL je možná trochu těžší než třeba ze Skandinávie, ale i v tomhle směru se to hodně zlepšuje.
Jaké je vaše osobní očekávání před olympiádou?
Jde o splnění velkého snu. Pár let zpátky by mě nenapadlo, že si na takovém turnaji zahraji v tak nízkém věku. Bez hráčů NHL to sice bude trochu jiné, nám to ale dává ještě větší šanci. Není tam výrazný favorit. Navíc z osobního hlediska je to obrovská šance se ukázat. Skautů tam bude obrovské množství.
Na koho z německého výběru si dávat na olympiádě pozor?
Jsme hodně sehraní, zkušenosti nám nechybí. Řada hráčů toho má na mezinárodní scéně hodně odehráno. Výbornou sezonu na beku má Yannic Seidenberg, s Patrickem Hagerem se na klubové scéně dobře doplňujeme. Věřím, že nám to bude klapat i Koreji. Christian Ehrhoff má zkušeností na rozdávání.
Skupina se Švédy, Finy a Nory vypadá jako nejvyrovnanější. Co myslíte? Švédsko, Finsko jsou favoriti. Už na mistrovství světa jsme ukázali, že i s takovými týmy dokážeme soupeřit. Samozřejmě zápas s Norskem je pro nás zásadní. Švédsko přivezlo jeden z nejstarších týmů na turnaji, to mě hodně překvapilo. Podle mě naše šance nejsou tak malé, jak se může na první dojem zdát. Nechceme jet po kvalifikaci domů, myslíme si na víc.
Němec Dominik Kahun při samostatném nájezdu proti lotyšskému brankáři Elvisi Merzlikinsovi.
Co je váš další cíl?
NHL je sen každého kluka. Není hokejista, který by vám řekl něco jiného. Teď ale myslím hlavně na olympijské hry. Jde o největší turnaj, na kterém jsem zatím startoval. Od svého agenta Jiřího Ponera mám zprávy, že se za mnou poslední měsíce jezdí dívat do Mnichova skauti některých klubů z NHL. V ideálním případě bych se tam podíval už rovnou z Mnichova. To je jeden z mých hlavních cílů.
Jakou roli v tomhle může mít osoba Leona Draisaitla, který celému německému hokeji teď v NHL dělá velkou reklamu?
Možná si to sám neuvědomuje, ale Leon udělal pro německý hokej poslední dva tři roky obrovský kus práce. Dostal nás zas mnohem víc do podvědomí. Já si vážím toho, že jsme spolu hokejově čtyři roky vyrůstali, jsme kamarádi.
Po olympiádě vás ještě čeká obhajoba německého titulu s Mnichovem, jste za favority?
V posledních letech ano. Vyhráli jsme dva titulu za sebou. Hokej v Mnichově šel v posledních letech ohromně nahoru. Máme nejlepší zázemí v Německu. Jsme hlavní rival pro všechny ostatní. Když někam přijedeme, tak na nás chodí vyprodaná hala, fanoušci nám to dávají pořádně slíznout. Hráči jsou pod tlakem, ale to nás ideálně připraví na mezinárodní turnaje. Nebude lehké se po olympiádě na to přeorientovat, ale třetí titul v řadě chceme vybojovat. V létě už se uvidí co dál.
