Což vlastně dává smysl, protože tvoří jedno sportovní těleso. Jde o tři bobistky z Nigérie, vůbec první sportovce z obří země v západní Africe na zimní olympiádě. O průkopnice, ženské nástupkyně legendárních „kokosů na sněhu“.
O vůbec nejviditelnější ze zástupců exotických končin, kteří se chystají na hry v Pchjongčchangu.
Aby doma mohli být hrdí
Tyhle příběhy patří k nejvděčnějším, což zařídili průkopníci typu „Orla Eddieho“ neboli skokana na lyžích Eddieho Edwardse, který bojoval hlavně s tím, aby na můstcích přežil.
Exoti v bazénu, již jsou rádi, když doplavou. Nešťastníci na běžkách, co viděli sníh málem poprvé v životě... Jedna kuriozita za druhou. Zábavné kapitoly olympijských dějin plné amatérismu kombinovaného s ryzím nadšením.
Seun Adigunová na OH v Londýně
Což není případ bobu z Nigérie.
Všechny tři jeho členky totiž dlouhodobě žijí v USA a rozhodně nejsou sportem nepolíbené, naopak. Mají za sebou úspěšné atletické kariéry, Adigunová dokonce Nigérii reprezentovala v Londýně 2012, byť tam na stovce překážek vypadla již v rozběhu.
Právě ji oslovili američtí bobisté, kteří toužili po větším rozvoji sportu v USA. Na rok si vyzkoušela pozici brzdařky. „Začala jsem v 28 letech a předtím jsem o bobech neměla ani páru,“ přiznává.
Až pak se ozvala rodná země. Zástupci Nigérie vycítili, jaký potenciál tahle story nabízí: „Řekli mi, že to může změnit vnímání lidí. A mé vnitřní já okamžitě mělo jasno - tohle přece musím udělat.“
O Africe přicházejí většinou špatné zprávy. Nigérie se v hlavních titulcích světových médií objevuje především pro krvavé útoky fanatiků Boko Haram, případně pro korupci spojenou s ropným bohatstvím - a nyní se přidala olympiáda. Reklama k nezaplacení.
„Chceme dosáhnout něčeho, na co budou lidé opravdu hrdí,“ pronesla Adigunová.
Dosáhl jsem nemožného
Jejich podobnost s partou z Jamajky, kterou proslavil film Kokosy na sněhu, tři veselé dámy posouvá do čela exotických výprav.
A společnost jim mohou dělat třeba následující jména.
Osmnáctiletý sjezdař Jeffrey Webb: syn amerického otce a matky z Malajsie, který zemi z jihovýchodní Asie zařídí velkou premiéru na zimní olympiádě.
„Sport miluju a největší radost mám z toho, že díky mně může vlajka Malajsie jednou vlát vysoko,“ uvedl Webb, žijící hlavně v USA.
Kdo míří na olympiáduDo Pchjongčchangu posílá své sportovce celkem 92 národních olympijských výborů. Dohromady půjde o 2 925 závodníků a závodnic. Největší výpravou bude tým USA s 242 členy. Na své vůbec první zimní olympiádě se pak v Jižní Koreji představí šest zemí: půjde o sportovce z Nigérie, Eritreje, Singapuru, Malajsie, Kosova a Ekvádoru. |
Jedenadvacetiletá sjezdařka Shannon-Ogbani Abedaová, díky níž pod pět zimních kruhů zamíří africká Eritrea - její rodiče odsud v 80. letech kvůli jedné z mnoha afrických válek emigrovali do Kanady. „Vyrůstala jsem v Calgary, ale moje vnitřní já je eritrejské,“ řekla pro CBC.
Osmnáctiletá Cheyenne Gohová, shorttrackařka se singapurským pasem, byť odmala sídlící v Edmontonu. „Tohle je obrovský milník pro naše dějiny zimních sportů,“ uvedla za bohatý městský stát u rovníku Sonja Chongová, šéfka bruslařských svazů Singapuru.
A v kontrastu s nadšenou omladinou to je osmatřicetiletý běžkař Klaus Jungbluth Rodriguez, jenž finišuje doktorandská studia sportovních věd v Austrálii - a teď jede na olympiádu jako první Ekvádorec dějin. „Těžko se to popisuje. Na začátku byl ohromně vzdálený sen a najednou je to realita. Dosáhl jsem čehosi zdánlivě nemožného.“
Podobné pocity měly patrně i tři dívky, které v horkém Houstonu začaly se zimním sportem a myslely na své africké kořeny. Všichni zmínění trénují mimo území států, které budou brzy reprezentovat. Nikdo z nich patrně nezíská medaili. A přece jsou už dopředu vítězi.
