Jakub Jurka při focení v olomoucké kavárně otevírá pusu, aby se zakousl do máslového croissantu. Odmítá nápad, že by jej napíchl na kord. „Ve špičce je poměrně drahá technologie,“ vysvětluje profesionálně. I tohle jsou detaily, jež o cílevědomém mládenci ze slavného šermířského rodu z Hané dost vypovídají. Pokorný, ale sebevědomý. „Z olympiády v Paříži chci medaili,“ zopakuje.
Šermířský tým byl naposledy na hrách v Barceloně 1992. Teď na to navážou kordisté Jiří Beran, Jakub Jurka, Martin Rubeš a Michal Čupr díky senzačnímu postupu do finále soutěže družstev na Světovém poháru v Tbilisi. „Prostě bomba,“ shrnul Jurka, kapitán českého týmu.
Jaký byl let z Tbilisi? Hodně pohodový. Oslavovalo se, jak se patří.
Větší emoce vás tedy zaplavily po prvním postupu na hry do Tokia? Určitě, protože v šermu je tak specifická kvalifikace, že se na olympiádu dostane minimum lidí a ještě v jednadvaceti. Byl jsem tam jen s tátou, pouto otec–syn, trenér–svěřenec. Silné. Teď to bylo zadostiučinění, ne náhoda. Muselo se to sejít v jeden den, jediný postupový klíč. Měsíc před závody se mi zdálo, měl jsem živou vizualizaci, že je to 44:44 stejně jako s Maďarskem a musím dát zásah, abychom jeli na olympiádu. Probíhá mi mráz po zádech. Měsíc jsem se budil zpocený ve tři ráno, obden mi bylo zle, čtrnáct dní jsem nespal kvůli tomuhle okamžiku.
Proti ruským sportovcům nic nemám, bavím se s nimi a často to jsou féroví kluci i přes kulturní rozdíly a historii. Ale jsou v blbý čas na blbém místě. Je správně, že jsou perzekvováni za to, co dělá jejich země.
Jakub Jurkačeský šemíř
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
Letní olympijské hry v roce 2024 se uskuteční v Paříži od pátku 2. srpna do neděle 18. srpna 2024. Francouzská metropole už OH hostila v letech 1900 a 1924. Poprvé se zde bude soutěžit o olympijské medaile v breakdance, naopak z programu byly vyřazeny karate, baseball a softbal.
