V předcvičování sestav může o postupu rozhodnout sebemenší zaváhání. Jejich osud má v rukou pět rozhodčích, kteří bez hnutí sedí kolem tatami.
S kamennou tváří a dvěma praporky na klíně sledují sestavu. Když dá hlavní rozhodčí píšťalkou pokyn, barevné praporky vylétnou do vzduchu. Někdy se sudí shodnou, pět stejných barev – červených či modrých podle barvy šerpy na bílých kimonech – znamená jasné vítězství, tři ku dvěma nejtěsnější. I to nechá sportovce v klidu, pouze se ukloní a odchází. Na emoce bude čas později.
„Karate je mnohem starší než ostatní sporty, co tu na olympiádě najdete. Zakládá si hodně na tradici,“ vysvětlil Dominik Bandas, trenér Ústeckého kraje. A má pravdu. Pro zajímavost, první zmínky o tomto bojovém umění pocházejí už z pátého století. Po dalších patnácti, tedy letos, zažije premiéru na olympijských hrách v Tokiu. To na mládežnických hrách v Česku bylo už několikrát, většinou na letních, teď výjimečně kvůli programu i na zimních.
Ve sportovním karate existují dvě disciplíny. „To, co jste mohli vidět v pondělí, bylo kata, tedy sestavy proti imaginárním útočníkům. Je to souprava obranných a útočných technik. Každá má přesný název a podle toho se musí zacvičit,“ přiblížil pravidla hlavní rozhodčí Josef Rajchert.
V úterý program pokračoval druhou disciplínou – kumite. „To je souboj dvojic, kdy spolu jednotliví závodníci zápasí. Je tu zakázaný jakýkoliv kontakt do obličeje a každá technika musí být pod dokonalou kontrolou. Někdy samozřejmě k dotykům dochází, nicméně i přesto, že jde o kontaktní sport, tak končí zpravidla bez zranění,“ dodal.
Proto je v obou disciplínách klíčová role rozhodčího. „Hodně sledujeme a hodnotíme například techniku postoje, zda mají sportovci dobrou stabilitu a pohybují se dynamicky. Sestavy musí mít nějaký rytmus a rozdělení,“ líčila Tereza Jůnová, další z tichých sudí.
Jejich role není vůbec jednoduchá. „Chce se po nás neustálá pozornost, perfektní znalost všech pravidel a samozřejmě naprostá neutralita vůči všem sportovcům,“ uvedla Michaela Budajová, nejmladší rozhodčí na mariánskolázeňských tatami. „Přesně tak. Hlavně se člověk musí vcelku brzy rozhodnout, že nebude trenér, ani nebude závodit a stane se právě rozhodčím. To ho pak nesmí zajímat, kdo je odkud, ale kdo je lepší závodník,“ pokračoval Rajchert.
Olympiáda dětí a mládežeDalší příběhy z Karlových Varů |
Být sudím v karate i jiných sportech může být nevděčná pozice. V tom je podle Jůnové nejhorší postavení hlavního rozhodčího, hlavně pak v disciplíně kumite. „V soubojích se na něj klade nejvyšší tlak, a to jak ze strany soutěžících, tak trenérů. Na něm jsou rozhodnutí, zda přidělí bod, nebo naopak nějaký trest.“
„V současnosti už to ale není tak dramatické. Čeští rozhodčí jsou hodně kvalifikovaní a pokud je někdo nespokojený, pak to bývá jen hodně malé procento,“ doplnil ji Rajchert, který pozici hlavního rozhodčího na Olympiádě dětí a mládeže vykonával.
