Vítezství z OH mu nikdo nevezme, vo to nic.

Viděl jsem s ním před lety takový jeho medailon. Nic ve zlém, ale krom toho talentu na vzpírání toho od Pánaboha moc dalšího nedostal (nakonec to ukazuje jeho sympatie k DSSS). Jenom brečel jak nemá peníze a jak by se o vysloužilé sportovce měl postarat stát doživotní rentou.

To byly krásná léta! To se to zobalo!

Zrovna vzpírání je sport, o kterém si v souvislosti s dopingem nedělám iluze ani dnes.

Jediným pozitivem asi může být, že porazil stejně nazobanýho rusáka.

Jinak ovšem nic.

Kdy zaběhl Jarmila ten svěťák na půlce? Abych se psychicky připravil na další reportáž z české sportovní "Hall of shame"?

1983, takže můžete být ještě tři roky v klidu.

Opravdu jen málo bývalých vrcholových sportovců následně alespoň průměrně uspělo ve světě reálného businessu. Teď mi napadá jen Robert Změlík a Ivo Ulich i když ten na to nebyl sám.

Když už jsi u statistiky, tak se podívej, kolik lidí uspěje ve světě reálného businessu :-) Vrcholových sportovců je oproti zbytku populace nepatrně, navíc asi myslíš ty, kteří jsou známí, tudíž někdy uspěli. Těch je max. několik jedinců v rořníku. Mnozí z nich po kariéře nepodnikají, třeba dělají trenéry nebo komentátory. Krachy zažijí běžní lidé také, většina se ani do ničeho samostatného nepouští.

Ota

V 1980 mu leželo u nohou celé Československo!

No jo no, víte jak to je "všechna sláva polní tráva", na bratry Pospíšily nebo Remka Machuru si taky vzpomeneme jen občas tak jaksi mimochodem.

Tenhle komik chtěl už někdy před patnácti lety doživotní rentu 20.000 korun pro zchudlé sportovce, tedy vlastně pro sebe. V době, kdy průměrný starobní důchod byl asi osm tisíc.