Když jste vy byla malá, byl přístup vašich vrstevníků ke sportu asi jiný, že?
My jsme trénovali přirozeně a pohyb brali jako součást života. Pořád jsme lítali venku a pro většinu z nás byl tělocvik nejlepší předmět. Dneska se tomu hodně dětí vyhýbá.
Proč myslíte? Zaspaly například ve sportovní výuce školy, nebo v přístupu k pohybu dětí jejich rodiče?
Nevím, čím přesně to může být. Ale nemyslím si, že by někdo v tomto ohledu zaspal. Přinesla to porevoluční doba. Dneska se hodně lidí obává, že přijde o práci, budou dlouhodobě nemocní a bez peněz. Nebo jsou naopak pořád v práci a nemají na děti tolik času. Kromě spousty dobrých věcí, nová doba přinesla i některé horší.
Jak to zlepšit, máte nějaký nápad?
Určitě by se mělo začít v rodině. Pokud rodiče odmalička vedou děti k aktivnímu pohybu, což nemusí být jen sportování, a sami rodiče jsou aktivní, tak děti pak pohyb vezmou za svůj. Je to pro ně normální a budou to pak přenášet dál. Ve škole se to pak týká tělocvikářů, kteří když jsou šikovní, tak dokážou děti do sportu opravdu zblbnout.
Viděla jste v Budějovicích opravdu šikovné dítě se sportovním talentem?
Ano, už hodně dobrých dětí. Když jsem se byla podívat na trojskoku, tak jedna holčička skočila přes sedm metrů, což je parádní výkon. Byla moc šikovná.
