Olympiáda 1928: Alchymisté, zmatky a obleva. A pořadí se počítalo třicet hodin

Budiž chaos. To si asi řekli rozhodčí na zimní olympiádě 1928, v zemi precizních švýcarských hodinek. Teprve 30 hodin po skončení závodu v severské kombinaci spočetli (snad) správné pořadí. Ta doba byla prostě jiná.

Americký bob na zimních olympijských hrách 1928 ve Svatém Mořici | foto: Profimedia.cz

Do vzniku prvního počítače chybělo ještě 13 let. A do chvíle, než začnou sdruženáři závodit handicapově Gundersenovou metodou, uplyne ještě 57 let. Koneckonců, ani norský sdruženář Gunder Gundersen, jenž tuto metodu vymyslí, nebyl ještě na světě.

Tehdy, na hrách ve Svatém Mořici 1928, vzali rozhodčí papíry a tužky, sčítali body ze skoku i běhu – a pořád se nemohli dopočítat. Každému vycházela různá čísla.

Po 10 hodinách vyhlásili pořadí: 1. Grottumsbraaten, 2. Stensrud (oba Norsko), 3. Nuotio (Finsko).

Vzápětí zjistili, že úplně zapomněli na dalšího Nora, Vinjarengena.

Počítali tedy znovu. Dlouho.

Až dalšího dne odpoledne, když se závodníci rozjížděli z her domů, vydali sudí opravu: Vinjarengen má stříbro. Nuotio ať vrátí medaili.

20 olympiád, 20 příběhů

Seriál MF DNES o historii zimních olympijských her.

Předchozí díl: Chamonix 1924
Jak hokejisté na první olympiádě utrpěli debakl 0:30 od Kanady.

Následující díl: Lake Placid 1932 Rychlobruslení s hromadným startem 18 závodníků? Proč ne?

Naleznete ve středeční MF DNES.

Abychom však byli spravedliví, dotek moderní švýcarské techniky přece jen hry pocítily. Český časopis Zimní sporty nadšeně líčil: "Čas startujících bobů měří se zvláštním elektrickým počítadlem. A na skokanském můstku jsou startér, soudcovská tribuna a doskočiště spojeny telefonem."

Jedna soutěž se nakonec nepočítala vůbec. Obleva spláchla závod na 10 000 metrů rychlobruslařů, když proměnila ledový ovál v kapalný rybník.

A před lyžařským maratonem na 50 kilometrů způsobil teplý fén během dopoledne vzestup teploty ze 3 na 25 stupňů, s čímž se vyrovnali pouze Švédové. Ti totiž s sebou přivezli "i zvláštního mazače-alchymistu". Rozumějte: servismana. Načež zbytku světa utekli o 22 minut!

Českoslovenští trenéři běžců hovořili navíc o "zvláštních kontrolách na trati, zásobených občerstvením a mazáním". Velebili též nový skokanský můstek s kritickým bodem 66 metrů.

"Je to můstek mamutí!" psaly Zimní sporty (ač to nebyl z dnešního hlediska ani můstek střední). "Činí dojem grandiózního oltáře, kde bude obětován jeden z nejvyšších divů lidské síly, pružnosti a odvahy – lyžařský skok delší než 65 metrů."

Ve čtyřsedadlových bobech tehdy smělo sedět i pět bobistů, kanadští hokejisté byli "radši" nasazeni přímo do finálové fáze turnaje – a olympijskou premiéru si odbyli skeletonisté.

Tedy podle českého dobového tisku "nejriskantnější zimní sport, oblíbený u amerických a anglických snobů, s 50procentní šancí na zmrzačení či zabití". Do závodu nastoupilo 10 odvážných. Ti ostatní se lekli nebo po tréninku skončili v nemocnici.

Vyhráli dva bohatí Američané před anglickým lordem...