Po tváři brazilského prezidenta Luly da Silvy naopak stékaly v Kodani slzy dojetí. Bývalý šéf odborů se na rozdíl od Obamy rval za úspěch svého města celé dva roky. Teď říkal: "Nikdy předtím jsem nebyl na Brazílii víc hrdý." Kdo by tomu ještě nedávno věřil.
Chicago – debakl.
Rio – jednoznačný triumf.
List Washington Post hned Obamu nařkl: "Riskoval prestiž svoji i své země v neúspěšném úsilí, když má doma na starosti tolik důležitých problémů." Deník New York Times usoudil, že prezident USA utrpěl zatím nejtvrdší porážku kariéry.
"Ještě před 10 lety byly USA svými ekonomickými možnostmi úplně jinde než Brazílie. Tehdy by takový výsledek byl nemyslitelný. Jenže doba se změnila," říká Jiří Kejval, místopředseda ČOV pro ekonomiku.
Ještě při volbě dějiště her 2012 neprošlo Rio ani mezi pět finalistů.
Proč najednou takový obrat?
Brazilci se oháněli sílící ekonomikou, poukazovali na opomíjení Jižní Ameriky, hráli na emoce. "Ostatní města prezentovala své návrhy, my představili své srdce," tvrdil da Silva. "Proto jsme vyhráli."
Tak prosté to však nebylo.
Vyhráli i proto, že Spojené státy přestaly být obskakovaným prominentem olympijského hnutí. Pryč jsou doby, kdy Atlanta získala na úkor Atén olympiádu 1996 jen proto, že si to Coca-Cola přála. Teď nespasil Chicago ani jeho "domácí" sponzor MOV, firma McDonald’s.
Spojené státy se znelíbily.
Když ne Chicago, tak Rio
Rozklíčujme si nejprve kodaňskou volbu. Všech 18 hlasů pro Chicago se po 1. kole "přelilo" do Ria. Když už nemají být hry v USA, je Brazílie vzhledem k minimálnímu časovému posunu pro americkou televizi i sponzory nejlepší volbou.
Na stranu Ria se přiklonili i volitelé vyřazeného Tokia. Zato Madrid, jenž nečekaně pronikl do 3. kola, nezískal ani hlasy všech Evropanů.
Za tím hledejme zákulisní strategii.
"Představitelé některých evropských zemí věděli, že by volbou Madridu oslabili pozici vlastních kandidátů při kandidatuře na rok 2020," řekl Milan Jirásek, předseda Českého olympijského výboru.
Jak ale rozluštit chicagský propadák? Města ze země, která byla nejdůležitějším trhem MOV.
Jenže byla i nejvíc nenasytná...
MOV trestá Američany
Členové MOV dali volbou najevo nesouhlas se smlouvou z éry, kdy skoro všichni sponzoři MOV pocházeli právě z USA. Kontrakt podepsaný v roce 1988 zaručoval Olympijskému výboru USA 12,75 procenta z plateb amerických televizí a 20 procent ze sponzorského programu MOV!
Což nejen nizozemský člen MOV Hein Verbrüggen označuje za "nemorální množství peněz, když všech ostatních 204 národních olympijských výborů inkasuje dohromady stejnou částku".
Američany nyní členové MOV trestají za to, že teprve od roku 2020 jsou ochotni přistoupit na nové dělení - i za snahu spustit vlastní olympijský televizní kanál, z něhož by čerpali příjmy pouze oni.
"Nebyla to porážka Chicaga, ale Olympijského výboru USA," říká švýcarský funkcionář Denis Oswald. Dokonce i Dick Ebersol, olympijský šéf televize NBC, soudí: "Není pravda, že volitelé nenávidí Ameriku. Nenávidí Olympijský výbor USA. A mají pro to dobré důvody."
Agentura AP připomíná, že Evropany ovládaný MOV (46 ze 115 členů pochází z Evropy) spočetl Spojeným státům též negativní zkušenosti z předchozích her v USA: korupčního skandálu Salt Lake City 2002 a logistických problémů i bombového útoku v Atlantě 1996.
Brazílie tak po fotbalovém šampionátu 2014 má rovněž letní hry 2016.
Po vyhlášení výsledků voleb prezident da Silva prohlásil: "I kdybych dnes zemřel, můj život měl smysl." Vzápětí s úsměvem dodal: "Teď už nám zbývá jen získat zimní olympiádu."
Kejval: Obamův přístup mohl Chicagu uškodit
"Všichni v sále byli v šoku a kroutili hlavami, když Chicago vypadlo v 1. kole," popisoval Jiří Kejval, místopředseda ČOV, atmosféru kodaňské volby.
Čím odůvodňujete krach Chicaga?
Možná i přístupem Obamy. Třeba Putin vystupoval při zvolení Soči vůčiMOV s respektem. Naopak Obama přijel na otočku a měl svůj standardní projev: Když nám to dáte, Amerika vám ukáže, že to udělá nejlépe. Navíc Chicago srazil i dlouhodobý spor mezi Olympijským výborem USA a zbytkem světa, podle nějž Amerika dostává od MOV příliš velké množství peněz. Američané přitom další jednání o existující smlouvě arogantně odročili až za rok 2014.
Ani komercí skrz naskrz prolezlé hry v Atlantě 1996 patrně Chicagu nepomohly, že?
I to mohlo volitele ovlivnit. Kandidatura Chicaga byla dobrá, ale volby jsou také politikou a dnes Amerika nemá ve světě moc dobrou pozici. Zvlášť když se na ni svět ekonomicky dotahuje.
Kevin Gosper, australský člen MOV, nicméně tvrdí, že debakl Chicaga bude mít na ekonomiku MOV tvrdé dopady.
Nebude.MOV už není na sponzorech z USA tolik závislý. Má takové rezervy, že by vydržel fungovat čtyři roky, aniž by dostal jedinou korunu. Navíc sponzoři jako Coca-Cola jsou nadnárodní. Na trhu v USA už větší podíl nezískají. Zato Jižní Amerika, olympiádami dosud přímo nedotčená, pro ně může být výzvou.
Rio však muselo získat volitele i jinak. Co bylo jeho nejsilnější zbraní?
Oni se strašně snažili. Vidět dojatého prezidenta Brazílie, který celé volby proplakal, bylo něco úplně jiného, než když zavřeli město a všichni delegáti museli být v sále o hodinu dřív, protože přijížděl pan Obama. Zato da Silva byl skromný, příjemný. Sliboval, líčil, jak mají silnou ekonomiku. Jistě, tvrzení, že jsou mezi 10 nejsilnějšími ekonomikami světa, je zavádějící. Stále mají nižší HDP na hlavu než česká ekonomika. Ale udělá dojem, když přijde na pódium i šéf jejich centrální banky a dá vám garance financování her.
|
Rio je lehké nenávidět, ještě snadnější však je milovat ho
Rentgenoval mě nevěřícným pohledem. "Cože? Vážně mi chcete říct, že jste se za tmy tady v Riu na Copacabaně pral o sto dolarů?"
"No, strkal jsem se, nechtěl jsem ty peníze zlodějovi jen tak nechat." Znalec místních poměrů, jemuž jsem svou zhruba hodinu starou historku vyprávěl, se na mě dál díval, jako bych právě bez újmy přeplaval řeku plnou hladových krokodýlů.
"Víte co, pane?" promluvil po dlouhém mlčení. "Vemte dalších sto dolarů a poručte za ně tady všem panáka na počest toho, že jste se podruhé narodil. Pane, vždyť tady se na ulici vraždí kvůli pěti dolarům!"
Bezpečí hotelové haly bylo v tu ránu pryč, jako když vám z ramen sklouzne teplá deka. Až s odstupem jsem se začal bát; když mě na světoznámé pláži coby dokonalou kavku mistrně okrádali, cítil jsem jen vztek.
A pak jsem se začal bezmocně smát, protože minutu poté, co jsem přišel o peníze, vyřítilo se ze tmy kolo, temná postava na něm chňapla po fotoaparátu v mé ruce. Šňůrka z něj omotaná okolo zapěstí se mi zařízla do kůže a potom povolila, jak byl pryč bicykl i s foťákem.
Dvakrát oloupen během pár desítek vteřin... Asi se vám to může stát i jinde než v Riu, ale v tomhle městě, kde noc budí plno ztracených existencí, to nikoho neudiví.
Přesto přese všechno, kdyby se mě někdo zeptal, na jaké místo bych se chtěl ještě někdy vrátit, vyhrknu bez rozmýšlení: "Do Ria! Kam jinam?"
Ještě jednou stát u sochy Krista jako tenkrát...
Všechno bylo nejprve v mracích, jako bych stál ponořený v mléce, vidět nebylo na krok. Nadávky od úst mi ale vzápětí vzal vítr, který mlhu pomalu rozfoukal.
Z bílé opony se nejprve objevil trup, obličej a rozpažené ruce mohutného Ježíše z kamene, teprve potom se pro větší divadelní efekt rozhrnul závěs nad úžasným panorámatem města, jemuž žehnal.
Požehnání letělo jistě i k "mým" dvěma zlodějům, k tisícům nešťastníků namačkaných v beznaději mnoha slumů, k hříšným a nádherným prostitutkám v bikinách.
Od pátku bude požehnání potřebovat i olympiáda 2016, zvlášť zajištění bezpečnosti a organizace.
Tohle město je ráj i peklo dohromady. Je snadné ho nenávidět.
A ještě snadnější je ho milovat.
FILIP SAIVER
|
