V těchto dnech vzdálenost, kterou antický bojovník zdolal během řecko-perských válek, urazíte za tři hodiny.
Jenže autem! František Dvořák, místopředseda Českého olympijského výboru, trasu vozem projel. „S běžci bych prohrál,“ potvrdil. Plahočil se snad po polních cestách? Kdepak, po silnici. „Ale je naprosto rozkopaná. Funguje vždy jen jeden pruh.“
„Je to hrůza. Všude prach a díry,“ charakterizoval stav komunikací v olympijském regionu Petr Mokrý, trenér rychlostních kanoistů. Po marathonské silnici mířil k vodáckému areálu ve Schinias. „Dělníci tu pracovali zřídka, spíš vůbec. Jen tu a tam někdo kopal krumpáčem. Stroje stály.“
Jedenáct měsíců před olympijskými hrami, které se do Řecka vracejí po 108 letech od obnovení jejich novodobé éry, zůstává hlavní město a jeho okolí staveništěm. „Je to znepokojivé,“ uvedl Dvořák.
Prohlídka z autobusu
Delegáti ze 197 zemí přijeli do Řecka na setkání šéfů olympijských misí. Jenže organizátoři je drželi za skly autobusu projíždějícího v uctivé vzdálenosti od sportovišť.
Vystoupit nemohli. Pro jistotu. „Průvodce nám jen ukazoval: Vpravo se staví šermířská hala. Na horizontu bude vodácký kanál. A tak dál,“ vyprávěl Jan Hrdina, zástupce šéfa české olympijské mise.
Už v roce 2000 ukázal organizátorům „žlutou kartu“ Juan Antonio Samaranch, tehdejší prezident MOV. „A červená není daleko,“ varoval. Australské Sydney nabídlo, že pořadatelství převezme. Ale Atény dostaly důvěru.
Výstavba některých sportovišť mezitím nabrala dvouletý skluz. Příklad? Kanál vodních slalomářů. „Koryto už má aspoň betonový tvar. Zapouštějí tam první prefabrikáty,“ zkoumá aktuální fotografie český expert Jaroslav Pollert.
Jenže voda tudy poteče až na Nový rok. Možná. „Přitom od chvíle, kdy ji pustí, potřebují zhruba sedm měsíců, aby doladili průtok a vlny,“ zdůrazňuje Pollert. „Asi ten kanál doladí až po hrách,“ neodpustí si černý humor.
Nákladné projekty zdržují
Řecko je ekonomicky nejslabší zemí, která za posledních padesát let letní olympiádu pořádá. Přípravu však pojalo v gigantickém duchu. „Například projekt střelnice je famózní,“ upozornil Dvořák.
„Ale k čemu jim tak drahé dílo bude po olympijských hrách?“ Opálení stavaři přesto srší úsměvy. Všechno stihneme, ujišťují.
Zima je jejich trumfem. Teploty okolo 15 stupňů považují za ideální pro práci. Zato v létě? Čtyřicet ve stínu. Pracovat v takovém parnu je přece i proti zákonu...
Na cílové čáře září datum 13. srpna 2004. Den zahájení her. Doběhnou Řekové včas? „Musí,“ prohlásil Dvořák. „Na poslední chvíli všechno stihnou. Něco omezí, něco zredukují. Ale hry budou. Kdyby nebyly, z takové ostudy by se Řecko nevzpamatovalo.“
