| Ptejte se Kateřiny Kůrkové ZDE |
Střelba, to je u Kůrků rodinná záležitost. "Sestra Alena je ve vzduchovce mojí rovnocennou konkurentkou. Vždycky, když mě porazí, tak z toho má neskrývanou radost. Naštěstí se to zatím nestalo tolikrát," prohlásila Kateřina Kůrková s tím, že o závodech často diskutují. "Se sestrou si pomáháme tak, že si sdělujeme svoje pocity ze závodů nebo svoje problémy. Zatím je to tak, že já radím jí, protože ona nemá tolik zkušeností."
Jejím trenérem je mnohonásobný mistr světa a její otec Petr Kůrka. O střelbě se u nich mluví i při nedělním obědě. "Bohužel. Tatínek o ní mluví vždy a všude. I když někdy by člověk měl radši oběd bez střelby, ale asi to nebude na škodu."
Když vybojovala zlatou medaili na mistrovství světa v Lahti, život se jí trochu změnil. Začala dostávat pozvánky na různé společenské akce, poznávala nové lidi a na svět začala mít jiný pohled. "Člověk ho bere víc z nadhledu. Ale povahově jsem zůstala stále stejná, v tom jsem se nezměnila vůbec," ujistila úspěšná reprezentantka.
Úspěchem na šampionátu získala pro český svaz nominační místo na olympijské hry v Aténách. "Ale osobně účast jistou vůbec nemám! Jsem zatím první v pořadí - tak se to dá říct. Připravit mě o Atény může to, že nebudu střílet dobře, nebudu mít výkonnost, nebo nemoc či zranění. Anebo se prostě objeví někdo, kdo bude mnohem lepší, i když já si svou výkonnost podržím. Pak bude na trenérech, který z nás pojede."
Je pravděpodobné, že se do nominace dostane. Po úspěchu na mistrovství světa od ní bude řada lidí očekávat medaili. Budete zklamaná, když si zase nevystřílíte zlato? "Dobrá otázka. Samozřejmě je to můj malý cíl kdesi uvnitř v hlavě, protože každé malé dítě, které se věnuje sportu, sní o tom, že jednou bude tam nahoře na stupních. Spíš pokládám za úspěch už to, že mám šanci tam jet takhle mladá. Byla bych asi víc zklamaná, kdybych svoji účast neobhájila, kdyby jel někdo jiný," řekla Kůrková.
Zdůraznila, že při sportovní střelbě může z nedbalosti dojít i k úrazu. Proto považuje pojištění za naprostou nezbytnost. "Dávno se stalo, že došlo i k zabití. Bylo to smutné, jeden muž trénoval na tři sta metrů a zapomněl na svého syna, který si hrál za terčem. Jak to dopadlo, snad ani nemusím říkat. Není takových událostí mnoho, občas dojde ke zranění. Většinou u amatérů, kteří dobře neznají všechna opatření, neodhadnou, co si smí dovolit, a co ne."
