Jan Železný není ctnostný člověk, ale lidé ho mají rádi. Právě proto, že je „normální chlap“.
„Plechovka není obyčejný, je to pan Někdo. S jeho slávou se nemůžu srovnávat,“ poklonil se Železnému Roman Šebrle, světový rekordman a olympijský vítěz v desetiboji.
Železný kdysi mrštil kudlu po bráchovi a s lískovými pruty si hrál na indiány. Měl talent, hrál házenou, hokej a při školských závodech hodil kriketovým míčkem skoro 80 metrů. Měl to v genech, oba rodiče byli oštěpaři.
Tradovalo se, že klidně přišel na ligové závody s kocovinou, prvním hodem si zajistil vítězství a šel se dospat. „To ne, zas takový frajer jsem nebyl,“ smál se.
Po olympijských hrách v roce 1996 ho zkoušeli v americkém klubu Atlanta Braves, chtěli z něj vychovat nadhazovače v baseballu.
Kdyby Železný uspěl, byl by multimilionářem.
Je to svéráz. Inteligentní svéráz. Má velký společenský přehled, i proto se znovu dostal do komise sportovců Mezinárodního olympijského výboru. Normální chlap, kterého zná celý svět.
