Wi-Fi SD karta od palmOne - výkonný žroutík (zkušenosti z užívání)

Plánujete nákup SD Wi-Fi (802.11b) karty pro Palm? Možná Vás budou zajímat praktické zkušenosti z dvouměsíčního užívání. Nečekejte přesná měření a čísla, jako spíše subjektivní postřehy a názory.

Mnoho uživatelů Tunsgtenu T3 si muselo při srovnání se zařízeními Pocket PC povzdechnout, když přišla řeč na Wi-Fi. Do září 2004 nebyla možnost připojit na bezdrátovou síť jiný Palm než Tungsten C. Už to ale neplatí.

Kde kartu sehnat

Jelikož jsem se na Wi-Fi hodně těšil, především proto, že se pomocí bezdrátových sítí často připojuji, začal jsem se hned v září rozhlížet, kde by se dala SD palmOne Wi-Fi karta sehnat. Jeden z nejstarších obchodů s Palmy sice nezklamal, ale jelikož nejsem z Prahy a navíc jsem doufal, že kartu seženu někde levněji, rozhodl jsem se být trpělivý. Trpělivost ale pomalu docházela, ani Invex nepomohl a dokonce jsem narazil na obchodníky, kteří se snažili vydávat Wi-Fi kartu od firmy SanDisk za kompatibilní s Palmem. Nakonec jsem kartu dostal od zahraničního partnera, pro kterého (nejen) s Wi-Fi sítěmi pracuji. A tak už dva měsíce sbírám zkušenosti, o které se rád podělím.

Obsah balení a instalace

Jen stručně o balení. Plastový obal, který se velmi špatně otevírá, obsahoval kartu, instalační CD a příručku typu "nic ve dvaceti jazycích" (jak trefně označuje tento typ dokumentace můj kolega). Instalace proběhla úplně bez problémů (operační systém Windows 98 SE, Hotsync 4.0.1) a vcelku svižně. Nejdříve je nutné vybrat, na které zařízení chcete instalovat (Tungsten T3 nebo Zire 72), pak jste varováni, že potřebujete 4MB volné paměti a plně nabitou baterii. Po Hotsyncu a resetu se spustí instalátor a udělá vše za vás.

A pak to přijde, můžete vzít Wi-Fi kartu a vložit ji do SD slotu. Už z velikosti je jasné, že karta se nevejde do zásuvky celá a bude trochu vyčuhovat. Při vkládání to ve slotu cvakne a na displeji blikne. V preferencích najdete v kategorii "Communication" novou položku "Wi-Fi". Tam je schováno veškeré nastavení.

První připojení

Při prvním připojení dojde k vyhledávání sítě. Tapnutím na rozbalovací menu u "Network" se zobrazí všechny známé a dostupné sítě. Rovněž je možno zvolit nastavení jednotlivých připojení. Navolit lze vlastnosti připojení (SSID - jméno sítě, WEP šifrování, typ připojení -Access Point nebo Peer-to-Peer, kanál, IP nastavení). Po nastavení parametrů by už nic nemělo bránit připojení - možnosti menu "Wi-Fi-Preference" stačí prozkoumat až opadne počáteční vzrušení z on-line připojení (najdete zde volbu definice řízení spotřeby a roamingu). Karta rovněž umožňuje připojení pomocí VPN (podpora protokolu PPtP), sám osobně jsem to ovšem netestoval, takže nemohu posoudit, jak moc to funguje.

Pokud jste nastavili vše správně, můžete se pustit do brouzdaní po internetu, stahování pošty, využívání ICQ a jiných síťových radovánek. Když však, jako já, něco zmastíte, může se vám hodit tip na hledání příčiny. Pokud potřebujete něco "pingnout", skočte do "Preferences", "Network", v menu vyberte "Options" a konečně "View Log". Možná tenhle trik znáte, ale mně to zabralo asi 30 minut hledání na internetu. Sice jsem nepřišel na to, jaká je přesná syntaxe příkazu "trace", měl by to být klasický "traceroute", bohužel se mnou se odmítal bavit, ale ping mne dostal z nejhoršího.

Zkušenosti z užívání

Karta funguje bez problému, pocit Internetu "na dlani" je opravdu zajímavý (ano, není to jediná možnost připojení, ale může být ta nejlevnější a nejrychlejší). Když už se bavíme o rychlosti, asi by se hodilo nějaké přesnější měření rychlosti. Provedl jsem jen jednoduchý test. Stažení přílohy o velikost 1,4MB trvalo 50 vteřin, což jednoduchým výpočtem svědčí o rychlosti kolem 220kbs. To dle mého názoru rozhodně není špatné. Subjektivní dojem z používání byl, že interní aplikace (třeba konkrétně WebPro nebo VersaMail) dokázala karta obsloužit tak, aby doba stahování byla zanedbatelná proti době zpracování (přeformátování) stránek.

Za nějakou chvíli vám ovšem příjemný pocit ze čtení pošty v posteli (nebo na jiných místech vašeho "pokrytého" bytu) dost krutě pokazí hlášení "Your battery is low, please...". Ano, je to tak, karta má zřejmě pořádný odběr. Při plném nabití se baterie za 20 minut se zapnutým Wi-Fi dostane na 56% kapacity a za hodinu a patnáct minut se Palm vypne. Po nějaké době se baterka vzpamatuje a dostane se na úroveň kolem 30-40%, takže se dá ještě chvíli pracovat, ale na připojení už to rozhodně není. Tudíž na delší on-line práci to rozhodně bude chtít nějaký externí zdroj energie (USB nabíječka v autě nebo PowerToGo).
Pojďme ale na další pozitiva (a sociální jistoty). Karta má dostatečnou citlivost a tedy i slušný dosah. Při přímé viditelnosti se dá počítat se signálem až ve vzdálenosti 150-200 metrů, v budovách zaleží hodně na konstrukci a typu zdiva, nicméně signál se dal i v budovách najít dost často. Obecně mám dojem, že díky vyčnívajícímu kousku karty, kde se přímo nabízí umístění antény, má Palm s Wi-Fi nadprůměrnou citlivost ve srovnání se zabudovanými adaptéry v přenosných zařízeních. Otázkou ale je, co který uživatel více ocení, pakliže je vyšší citlivost (a zřejmě i vysílací výkon) vykoupena mizernou výdrží, nejedná se o ten nejlepší kompromis. Většinou se od přenosných zařízení spíše očekává větší mobilita, než extrémní výkonnost.


Pár tipů na programy

Po kterých aplikacích je vhodné se porozhlédnout, když už jsme on-line?  Jelikož jsem měl v plánu používat připojení pro správu serverů, vyzkoušel jsem několik ssh klientů, až jsem si po dlouhe době našel ten svůj. Ve spojení s externí klávesnicí už se dá vytvořit celkem použitelné pracoviště. Pro brouzdání a čtení pošty postačily Palm aplikace. Pro hledání a měření dostupných přístupových bodu se osvědčil NetChaser. Stačí se spuštěným scannerem projít městem a budete překvapeni, kolik je všude sítí. A možná to nedá ani moc práce, do nějaké se připojit, jelikož správci věnují zabezpečení stále jen malou pozornost.
Snad jedinou aplikaci, kterou doposud postrádám je klient pro VoIP telefonii s podporou SIP protokolu, ale snad by se měl brzy nějaký objevit (nebo jsem ho přehlédl?).

Shrnutí závěrem

Možnost připojení na Wi-Fi síť s Palmem je určitě něco, co k dnešnímu PDA neodmyslitelně patří. Jestli se tento krok, několikrát oznámený a skoro stejněkrát odložený, Palmu povedl nebo ne, nemohu jednoznačně říct. Karta má příznivé rádiové vlastnosti, ale zkrácení výdrže baterie na třetinu asi není nic, co by uživatele ocenili. Nicméně možnost volby tu konečně je, a to je dobře.  


Témata: aplikace, Palm, USB, VoIP, wi-fi