Mně se do rukou dostala v černém provedení s šedavým středním pásem, který se táhne přes celou přední stranu pod tlačítky až nahoru pod mikrofon (mají být celkem tři barevné varianty: kromě titanově stříbrné (v mém podání šedá) ještě zelená a modrá). Vše ostatní zůstalo víceméně stejné: velký displej, nad ním poměrně velké sluchátko (i když to nyní připomíná spíše už reproduktor - a nejde jen o vzhled, ale o tom až později), klasický numerický blok kláves, klávesu pro přijmutí hovoru, druhou pro odmítnutí, velké C tradičně sloučí k mazání a návratu o krok zpět, tlačítko pro přístup do telefonního seznamu, velké navigační tlačítko se šipkami přímo uprostřed přístroje a jedna systémová klávesa, která má funkci podle toho, co je nad ní na displeji napsáno. Přestože rozměrově patří telefon spíše mezi větší (rozhodně to ale není mínusový bod, protože při telefonování s tímhle aparátem člověk ví, kam má mluvit), je poměrně dost lehký a tenký.
Se základní dodávanou baterií Li-Ion 860 mAh váží jen 134 gramů při výdrži až 100 hodin nebo až čtyři hodiny hovoru. V praxi to tedy znamená, že na jedno nabití vydrží při běžném používání tak dva dny. Trošku škoda je, že telefon ve chvíli, kdy už má baterie na kahánku, začne v přibližně patnáctivteřinových intervalech pípat a nepřestane, dokud k telefonu nepřipojíte nabíječku nebo (a to spíš) se telefon nevypne (když to dřív neuděláte sami, abyste se zbavili dotěrného pípání). Dlužno ovšem podotknout, že ikonka stavu baterie je docela důvěryhodná, takže jste včas před rizikem pípotu varováni.
To, že má telefon vibrační vyzvánění už asi nikoho nepřekvapí od doby, kdy Panasonic spustil reklamní kampaň na nižší model G520, který se také chlubí vibrací, která se spouští dlouhým stiskem křížku. Ano, už jsem to prořekl - GD70 je v hierarchii mobilních telefonů japonského výrobce postaven výše než G520. Čím se tedy liší?
Zejména svou dualitou, takže vycestujete-li do zahraničí, můžete klidně zaroamovat i do sítě DCS-1800. A potom také hlasitým hovorem. Možná jste už o něčem podobném slyšeli v souvislosti s francouzským Sagemem. Jde totiž o stejnou funkci. Telefon vám totiž při hovoru nabízí kromě přidržení hovoru, a tedy možnosti přijmutí dalšího nebo jeho vytvoření a přepínání mezi nimi (konferenční hovor bohužel Panasonic GD 70 neumí, což však připisuji tomu, že nejde o finální verzi telefonu, protože to by byl v této kategorii poměrně závažžný nedostatek) i zapnutí HF. Pokud to uděláte, můžete telefon klidně postavit před sebe na stůl (i přes poměrně malou základnu telefon bez problémů stojí - nekývete-li se stolem), protože bez problémů uslyšíte a volající zase porozumí vám.
Dalším rozslišovacím znakem je podpora standardu SIM Toolkit (jeho popis vynechám - neboť už je našim čtenářům dostatečně znám), protože to G520 ještě neumí. Úplně bych zapomněl na další panasoňácký vynález - nahrávání záznamu během hovoru, které se spouští tlačítkem na boku těla přístroje (tentokrát na přibližně 50 vteřin).
Po stisku zeleného sluchátka si můžete vybrat, co chcete vidět: buď posledních deset vytáčených čísel nebo stejný počet přijatých anebo tři zmeškané hovory. Pokud chcete snadno volat do nějaké firmy a chcete si ušetřit čas, tak určitě uvítáte možnost zadání čísla do seznamu tzv. divokými čísly. Kdykoliv potom tohle číslo chcete vytočit, telefon vás požádá o doplnění chybějících znaků (nemusí to být jen poslední tři číslice, jak se obvykle pro číslo linky používá, ale i třeba číslice uprostřed). Při čtení textové zprávy můžete jejího odesílatele snadno uložit do seznamu, a to tak, že ve chvíli, kdy se objeví telefonní číslo odesílatele stisknete tlačítko pro přístup do telefonního seznamu. Stejným způsobem lze uložit jakékoliv číslo, pokud je uvedeno v uvozovkách v těle textové zprávy. Když už jsme u telefonního seznamu, neodpustím si pochvalu, protože kdykoliv do něj vstoupíte pomocí jediného tlačítka sloužícího právě jen k tomu, můžete dělat prakticky cokoliv. Nejen tedy vyhledané číslo vytočit, ale i upravit jeho záznam, smazat je nebo vytvořit nový záznam. Pro pohyb v paměti pak slouží jednak číselná klávesnice, kdy se snadno poskočí na záznamy začínající daným písmenem a jednak kurzorová klávesa. Nelze zapomenout ani na dva režimy ukazování čísel. V tom nejběžnějším se ukazují pouze jména, takže najednou jsou na displeji zobrazeny tři záznamy. V tom druhém je vidět jediný záznam, ale zato i s číslem. Přepínání mezi oběma režimy je jednoduché, protože to je jedna z možností, kterou lze po vstupu do seznamu zvolit.
Ať už se při nastavování parametrů telefonu, vyhledávání v paměti nebo třeba psaní textových zpráv dostanete kamkoliv, zpátky je jediná cesta: opakované mačkání tlačítka označeného jako C, případně jeho delší podržení.
Shrňme to: Panasonic zjevně míří směrem k náročným uživatelům služeb GSM. Model GD70 je rozhodně vykročení správným směrem. Vždyť relativně tradiční vzhled a velikost ve spojení s nízkou hmotností, patřičnou výdrží a podporou všech nejnovějších standardů (SIM Toolkit, EFR, dualita) s přidáním specialit jako je integrované hands-free si své zákazníky určitě najde. Nyní je jen otázka, kdy se telefon na českém trhu objeví a kolik bude stát. K telefonu by měl být k dostání i kabel SoftModem, nebo-li něco jako Data Suite od Nokie, takže propojení s počítačem by pak mělo být hračkou. Bohužel se nám toto příslušenství zatímdo rukou nedostalo.
Neodpustím si na závěr drobnou poznámku pro vývojáře: Opravdu by bylo tak náročné, dát tomuhle telefonu hodiny?
