Na některých českých serverech se v poslední době objevily informace, že služba ADSL nemusí být až tak výdělečná a že nízké ceny přivedly už nejednoho operátora ke krachu. Vítám tyto snahy informovat uživatele o skutečnosti, že obrovský rozmach vysokorychlostního internetu, zejména v asijských zemích, nemusí vždy znamenat závratné zisky pro firmy, které se o tento rozmach zasloužily. Právě naopak - některé z nich v honbě za zákazníkem zapomněly počítat a dostaly se tak do skutečně tíživé finanční situace. Když však chceme informovat o ziskovosti či neziskovosti ADSL, je třeba k tomuto problému přistupovat objektivně.
Zajímavé jsou informace z Japonska, které hned po Jižní Koreji zaznamenává nejvyšší nárůst DSL technologií a v letošním roce se dokonce očekává, že Koreu z pomyslné první příčky sesadí. Zatímco Softbank od jednoho uživatele vyinkasuje ročně 4000 JPY, tak připojit tohoto uživatele stoji 37 000 JPY. Nicméně, protože Softbank vlastní i většinu Yahoo Japan a desítky dalších firem podnikajících na internetu, tak doufá, že se mu to vrátí ve větším využívání jejích služeb.
Státy EU na rozdíl od asijských tygrů postupovaly o něco rozvážněji, i když masivní investice do ADSL ještě ztížily finanční situaci jednotlivých národních operátorů (primárně zaviněnou nákupem licencí na mobilní sítě třetí generace), ale dnes se řada z nich postupně dostává z červených čísel. Už jednou jsem to zmínil v předcházejícím článku o Deutsche Telecomu, který skončil v prvním čtvrtletí s čistým ziskem, a to poprvé od druhého čtvrtletí předminulého roku. Jeho provozní ziskovost přitom růstem o 18 % překonala očekávání analytiků. Společnost dnes oznámila, že za čtvrtletí vytvořila čistý zisk 0,85 miliardy eur po ztrátě 1,8 miliardy eur ve stejném období minulého roku. Také British Telecom vykázal nárůst hrubého zisku o 32 % na 490 miliónu liber a současně oznámil snížení svého dluhu o 3,3 miliard na 9,6 miliardy. V polovině května měl BT více než 936 000 uživatelů ADSL, přičemž rekordní dubnový nárůst překročil 25 000 nových zákazníků týdně. Zajímavé by byly jistě informace od dalších dvou evropských tygrů na poli ADSL, a to Francie a Španělska.
Společnost Point-Topic před nedávnem uvolnila další studii, ve které se věnuje nejen penetraci ADSL v jednotlivých státech, ale také poukazuje na to, k čemu všemu lze ADSL využít a jak se se stoupající rychlostí možnosti využití zvětšují. Podívejme se však nejdříve na to, jak si ADSL nachází cestu do stále většího počtu domácností. Na prvním grafu je zajímavá pouze jedna důležitá věc. Zatímco Amerika začíná poslední dobou v růstu počtu přípojek zpomalovat, západní Evropa přidala na tempu a v počtu přípojek už Ameriku předehnala. Také v Asii již mají zřejmě největší "boom" za sebou a v následujících měsících je očekáván růst spíše pozvolný.
Velice zajímavé jsou následující tři grafy, které zobrazují 25 států s největší penetrací vysokorychlostního internetu na světě. Mnozí z vás to již ví, ale přece jen si neodpustím vysvětlení, jaký je rozdíl mezi pojmy broadband a ADSL. Na některých, bohužel i technických serverech, slůvko ADSL s oblibou zaměňují za broadband, což není přesně to samé. Uvedu příklad - snad si tím neznepřátelím redakci nejmenovaného českého serveru. Velká Británie překročila hranici 2 milionů ADSL přípojek - v originální zprávě se však mluví o 2 miliónech broadband přípojek, z toho pouze zhruba 900 tisíc připadá na ADSL, zbytek jsou jiné druhy vysokorychlostního připojení. Ale teď pojďme ke grafům.
Jsou zajímavé hlavně proto, že když porovnáváme rychlost zavádění v absolutních číslech (když se soustředíme pouze na přírůstek přípojek v jednotlivých státech světa), tak se nám neustále bude na prvních pozicích objevovat několik ekonomicky silných a vyspělých států: USA, Japonsko, Jižní Korea, Hong-Kong, Kanada, Německo, Francie nebo Španělsko. Ve chvíli, kdy do výpočtů zakalkulujeme i počet obyvatel v jednotlivých státech, zjistíme, že i relativně malá země dokáže porazit takové obry, jako je Japonsko či USA. Povšimněte si například Islandu, kde penetrace ADSL překročila hranici 6,9 přípojky na 100 obyvatel, nebo Estonska, kde se tento počet pohybuje kolem 2,24 přípojky na 100 obyvatel.
Nebudu a ani nechci v tomto článku popichovat uživatele tím, že si za naši zaostalost v nemalé míře můžeme sami. Ano, hlavním viníkem je sice Český Telecom a vláda této země, ale byrokratický aparát dělá pouze to, co mu občané dovolí. Jak to, že na západ i na východ od našich hranic je angažovanost občanů v internetových záležitostech větší než u nás? Všude tam, kde mají demokracii o něco déle než u nás, je běžné, že pokud s něčím nesouhlasím, jdu a něco dělám, zatímco v ČR je zvykem spíše čekat, až to udělá někdo jiný. Navíc boj se státem je mnohdy již od počátku považován za prohraný. Slíbil jsem však, že nebudu popichovat, kdo má zájem, získá podrobnější informace v tomto článku. Pojďme proto zpátky k technologii vysokorychlostního internetu.
Následující graf ukazuje, jaké možnosti využití přinášejí jednotlivé rychlosti internetového připojení:
Vidíme, že klasický dial-up umožňuje všechny dnes nejvyužívanější internetové činnosti. Při současném rozšíření internetu v ČR se dá předpokládat, že je zde stále velký potenciál pro tuto internetovou "klasiku". Ten, kdo se bude chtít seznámit s internetem, asi nebude požadovat video na přání ani high-definition TV, zvláště když má alternativy ve formě klasického videopřehrávače a klasické televize. Přesto je dobré vědět, co která technologie umožňuje. Zatímco v České republice jsme donedávna bojovali za to, aby se technologie ADSL po několikaletém zpoždění vůbec spustila, a do dnešních dní jí provázejí nemalé technické problémy, ve vyspělých státech je již ADSL běžnou záležitostí a pomalu, ale jistě přicházejí další různé varianty DSL technologií umožňující stále větší rychlost. Je to právě rychlost, která ruku v ruce s rostoucím počtem uživatelů umožňuje rozvoj služeb, které bohužel českému uživateli zákonitě musí připadat jako z oblasti sci-fi. O některých z těchto služeb jsem už psal v předešlých článcích.
Co dodat na závěr? Jak je vidět, ani zavedení technologie ADSL u nás nijak nezmenšilo propastný rozdíl mezi námi a vyspělým světem. Určitou naději, že se to naše právě narozené ADSL (zatím stále hodně nemocné a slabé) uzdraví, dává nedávné rozhodnutí ČTÚ v kauze "propojení", o kterém jsme podrobněji informovali zde. A jak může k rozvoji internetu u nás přispět běžný uživatel? Nechci nikoho navádět, ale třeba by stačila morální podpora, kterou do dnešního dne vyjádřilo už víc než 10 000 uživatelů Internetu.
Autor Miloslav Sova je iniciátorem Výzvy k rozšíření Internetu v ČR a zakladatelem občanského sdružení Internet pro všechny.
