Místní duchovní Hašim Jahja mu totiž tento postup schválil, stejně jako nevyloučil, že by stačilo napsat manželce e-mail obsahující třikrát slůvko talaq. Ohrožená žena však na svoji obhajobu rozpoutala kampaň, na jejímž konci se do sporu musela vložit i vláda. Poradce premiéra Mahathira Mohamada pro náboženské otázky Hamid Othman prohlásil, že „pro vládu jsou podobné praktiky nepřijatelné a že používání takových textových zpráv je nezodpovědným a nebezpečným aktem a rozhodně by nemělo být tolerováno“.
Faktem je, že v muslimském světě má zapuzená žena ještě nižší společenskou prestiž než žebrák, a jak správně upozornily ženské aktivistky v Malajsii, pokud by pro muže existovala možnost rozvodu po telefonu, dalo by se toho snadno zneužívat. Znalci poměrů k tomu dodávají, že nespokojení manželé mnohdy pronesou slovo talaq jen jednou – s cílem dát neposlušné ženě jasné varování.
Malajská vláda dala ve sdělovacích prostředcích jasně najevo, že „existují adekvátní zákony, kterými omezí podobné snahy mužů o vypuzení manželek“, a jak dodal v rozhovoru pro deník Star jeden z ministrů, „osoba, která tak neučiní před islámským soudem, bude potrestána“. Jinými slovy, pokud se dostavíte k soudu i s manželkou a před svědky jí pošlete textovou zprávu ve znění „Talaq, talaq, talaq!“, je vše v pořádku.
Ne ve všech islámských zemích však existují nějaká ženská hnutí, respektive ne ve všech jsou tolerována jako v Malajsii. Naopak, některé muslimské státy jsou výrazně religióznější a práva tamních žen se od středověku příliš nezměnila. Není proto vyloučeno, že rozvod esemeskou už někde skutečně proběhl. Zapuzená žena však mlčky, jak káže šaríja, přijala svůj osud…
