Jistě je pozoruhodné zabývat se tím, co kdy kde komunisté dovolili a nedovolili a co si kdy kde komunisté dovolili a nedovolili, ale nazvat rok 1971 dobou nejtvrdšího komunismu je ještě pozoruhodnější!

Pětatřicetiletého rytce kovů a kurátora výstavy "udivuje a šokuje," že v Lomnici něco takového v roce 1971 udělali.

No, nás o něco starší to nešokuje, ale příjemně překvapí. Ono to semilsko, lomnicko a jilemnicko za normalizace nebývalo zdaleka tak dogmatické, jako třeba trutnovsko. Režim tu řádil o poznání slaběji než jinde. Naše třídní učitelka a zároveň ředitelka tehdy neměla problém mluvit o tom, že západní část Československa osvobozovali Američané a že s naším umístěním v Evropě by sice bylo vhodnější se jako první zahraniční jazyk učit němčinu, ale protože nás osvobodili Sověti, tak se z vděčnosti učíme nejprve ruštinu.

Hrdina, zaslouží si úctu. Stateční byli i ti, kteří mu za normalizace postavili pomník. Ovšem musím doplnit, že těch, co na západní letce nezapomněli a stavbou pomníků za bolševika riskovali, bylo více. Na Moravě vím o několika dalších. I to si zaslouží obdiv.