Píše se druhý poválečný rok a státní bezpečnost ostražitě hlídá před „kolaborantem“ Vlastou Burianem vchody do československých divadelních, estrádních i restauračních sálů. Je totiž krátce po soudním procesu, který měl dosud oblíbeného komika potupit. A státní bezpečnost má strach, aby Burian veřejně nevystoupil a nevyprávěl o svém případu.
Publikum si vynutí Buriana
Jenže ostražitost státní moci má mezeru, a ta se rozevřela přesně před 70 lety v jeho rodném Liberci. Je úterý 30. září 1947 a v kavárně libereckého hotelu Imperial běží kabaretní představení. Vlasta Burian sedí v hledišti. Publikum si ale na konferenciérovi Emilovi (Doďo) Klimentovi vynutí Burianovo pozvání na jeviště. Nemá se to obejít bez následků.
„Druhý den už pražské úřadovny StB roztáčely kolotoč příkazů a zákazů,“ uvádí divadelní historik Vladimír Just v brožuře vydané u příležitosti výstavy ke stému narození Vlasty Buriana z roku 1991. Připomíná, že kvůli Burianově vystoupení došlo i k odvolání národního správce hotelu Imperial F. Šplíchala i dotyčného konferenciéra.
„Svým jednáním, respektive opomenutím, umožnili veřejné projevy sympatie odsouzenému a známému kolaborantovi,“ cituje Just v textu dobový dokument.
„Že tohoto kolaboranta nevypískali!“
V říjnovém čísle Stráže Severu z roku 1947 se k Burianovu výstupu vrací i jeden z diváků. V rubrice Dopisy čtenářů píše R. Frenkl z Jablonce nad Nisou svůj ostrý odsudek Burianova výstupu.
„Podivoval jsem se, že lidé tohoto kolaboranta nevypískali, jako tomu bylo jinde, a že ještě nyní je mu umožněno, aby dělal vtipy na vládu, naše soudy a svůj případ. Lidé se smáli i těm vtipům, když říkal, že jej počítají za Němce,“ píše Frenkl a pokračuje: „Nevím, jak daleko jsme to v pohraničí dovedli, když se můžeme lhostejně dívat na počínání takových pohaslých hvězd, které se za okupace propůjčily k nejhnusnějším nízkostem zesměšňovat ve válce našeho představitele státu.“
Frenkl měl na mysli rozhlasový skeč Hvězdy nad Baltimore, kde Burian parodoval Jana Masaryka, za války ministra zahraničí v exilové vládě v Londýně. Burian i kvůli němu stanul před soudem a dvakrát byl osvobozen. Když se ale případu chopila státní bezpečnost, soud Buriana napotřetí odsoudil k odnětí svobody v délce tří měsíců a citelné pokutě.
Burian zařídil mladým hercům práci
Přitom podle Vladimíra Justa, který se v roce 1994 zasadil o hercovo rehabilitování, šlo jen o jediný skeč. Český rozhlas před časem uvedl, že Burian během protektorátu například odmítl zájezd svého souboru do Německa, stejně jako roli Cyrana v říšském filmu.
Jeho poslední inscenací před zavřením divadel v roce 1944 byla hra antifašistického autora Ericha Kästnera Když kocour není doma.
Osobnosti Vlasty Buriana se dnes věnuje i amatérský historik a milovník automobilových veteránů, Liberečan Jiří Fopp.
„Z toho, co jsem o něm zjistil, to byl velice čestný člověk, pomáhal lidem. Zařídil například mladým hercům práci a zachránil je tak před totálním nasazením v Říši. Z jeho přístupu k životu bychom si měli dnes vzít příklad. Je smutné, jak tehdejší doba, štvavá kampaň a ponížení zničily tomuto člověku život,“ připomněl Fopp.
