Prvním produktem, který stvrdil funkčnost této technologie, je šatní ramínko. Co kus, to originál. „Ramínko přitom velmi pravděpodobně vydrží mnohem déle než oděv, který na něj pověsíme,“ upozorňuje Roman Knížek, vedoucí katedry hodnocení textilií Fakulty textilní TUL.
Zpracování zatím probíhá víceméně ručně. I to je důvod, proč prodejní cenu ramínka stanovila univerzita na 450 korun. Výzkum nepodpořila žádná dotace, proto sháněla TUL partnery z textilního a oděvního odvětví, z jejichž odpadů ramínka vznikala. Partneři si je poté odkoupili, čímž pomohli spolufinancovat vývoj.
Tuny jedů v Polsku mohou ohrozit Balt, s čištěním pomáhají vědci z Liberce |
Jedním z nich se stala Diakonie Broumov, která poskytuje pomoc lidem v sociální nouzi a zabývá se sběrem textilu. Třídí jej, využívá nebo dále zpracovává.
„Měsíčně vytřídíme 400 až 500 tun textilního materiálu. Z toho množství vrátíme do oběhu přibližně 30 procent oděvů, obuvi a jiného textilu z domácností. Dalších 50 procent je určeno k recyklaci. Posledních 20 procent nyní končí na skládkách a ve spalovnách,“ říká Pavel Hendrichovský, předseda sociálního družstva Diakonie Broumov, která s TUL uzavřela licenční smlouvu na výrobu desek z recyklátu.
„Můžeme z toho udělat nehořlavý materiál, může to být levnější plast. Jeho různorodost je obrovská. Od desek po jakékoliv poměrně složité tvary,“ popisuje Knížek, čím se recyklát liší od jiných patentů a vynálezů.
Ekologie se prodraží
Výrobu první série ramínek podpořila také chrudimská firma CityZen, která vyvíjí unikátní trika, na nichž není vidět pot a která odolávají špíně.
Spoluzakladatel společnosti René Němeček chce zákazníkům ukázat, že zbytky z výroby, kterých není mnoho, ale stále jsou, dokážou vrátit zpátky do oběhu. „Je jasné, že pokud se něco vyrábělo a připravovalo ručně, že tomu odpovídá ta cena,“ míní Němeček.
„Člověk má pocit, že výrobky z odpadu budou levnější. Když se ale podíváte kolem sebe, tak jsou kolikrát dražší. Je to dané technologií a tím, že to děláme v Evropě, kde je dražší pracovní síla. Pokud chceme být ekologičtější, tak to něco stojí,“ konstatuje Knížek, který by rozhodně nevyužíval recyklát jako jednorázový obalový materiál.
Odhaduje, že náklady spojené s vývojem vyšly pod jeden milion korun. „Technologie pokročila tak, že bychom mohli dělat nejen desky, ale výrobky jakékoliv formy nebo tvaru. Ty se dají využít třeba v automotive, stavebnictví, nábytkářství nebo všude, kde se dá pracovat s plastem,“ osvětluje.
Materiál prý dokáže plně nahradit plastové součásti, navíc je znovu recyklovatelný. „Nyní prověřujeme fyzikální vlastnosti desky z textilního recyklátu a další možnosti jejího použití,“ prozrazuje Knížek.
Dokáže si ji představit jako stavební materiál, designovou stěnu, materiál pro výrobu nábytku nebo oděvních figurín. „Nově jsme z ní zkusili udělat kryt spalovacího motoru a zdá se, že vyhoví bez problému ve všech parametrech,“ nastiňuje další ze široké škály možností, které s sebou nová technologie přináší.
