Deset dní po Bertově skonu, 3. července 1866, se u Hradce Králové rozpoutala rozhodující krvavá bitva mezi pruskou a rakouskou armádou, do níž vstoupilo zhruba 400 tisíc mužů. Skončila porážkou Rakušanů, přišli o více než 44 tisíc mrtvých, raněných, pohřešovaných nebo zajatých vojáků. Pruské ztráty přesáhly 9 tisíc mužů.
„O tom, že u nás ztratil život první voják v prusko-rakouské válce, se příliš neví,“ říká strážský starousedlík a redaktor obecního zpravodaje Ivan Zajíc. „Emerich Berta má křížek s cedulkou vedle školy, kde ho pruský voják střelil přibližně v devět hodin večer do prsou. Pamětní deska je na zdi kostela a před ním stojí pomník všem obětem rakousko-pruské války,“ přibližuje.
Petra Brestovanského, vedoucího historického oddělení Severočeského muzea, zpráva o prvním padlém vojákovi v prusko-rakouské válce velmi zaujala. Považuje ji za informační bombu.
„Místo ve Stráži nad Nisou, kde pruský voják zasáhl rakouského husara, si zaslouží, aby o něm vědělo co nejvíce lidí,“ tvrdí Brestovanský. „První mrtvý je významným symbolem rakousko-pruské války z roku 1866, která měla obrovský význam pro další vývoj v Evropě,“ argumentuje.
Mrtvý by mohl přitáhnout turisty
Brestovanský si myslí, že první mrtvý v prusko-rakouské válce nabízí Stráži nad Nisou, která se tehdy jmenovala Habendorf a žili v ní většinou německy mluvící obyvatelé, šanci, aby se stala přitažlivou obcí pro tuzemské i zahraniční turisty, kteří se zajímají o historii.
„Osud Emericha Berty ale zatím zajímá málokoho,“ upozorňuje Zajíc. „Jedním z důvodů může být, že se po roce 1945 vyměnili v Habendorfu skoro všichni obyvatelé, Němci šli do odsunu a přišli místo nich noví čeští osadníci bez vztahu k dějinám obce.“
Před 150 lety, 23. června 1866, se sice zatím pouze schylovalo k největším bitvám na území Čech, nicméně v okolí Habendorfu se již odehrávaly střety mezi rakouskými a pruskými hlídkami. Rakouští husaři, mezi něž se řadil také Berta, se utábořili v Liberci a také v Habendorfu.
Přestřelky mezi předvoji obou armád se posunuly od Bedřichovky právě k Habendorfu.
Smrti se dalo zabránit
V zápise ze staré habendorfské kroniky, přeložené kronikářkou Libuší Kubíkovou, stojí: „Několik Prusů zaujalo postavení za topoly lemujícími obecní cestu. Krátce nato padaly u Wörflovy budovy výstřely ze všech stran, takže v žádném domě nebylo možno přistoupit k oknu - kulky svištěly v jejich blízkosti. Hlídkující rakouští husaři se proto otočili a směřovali dolů v blízkosti kostela, aby se dostali na chrastavskou silnici a odtud do Liberce. Pruští myslivci, stojící za topoly, stříleli na husarskou hlídku, která projížděla od školy ke stodole. Velitel hlídky jménem Emerich Berta z Ladany (Maďarsko) uhnul proto z cesty, jel k topolům a mířil na jednoho pruského myslivce, který stál za topolem. Rána nešťastně zasáhla topol místo nepřítele. Ten získal čas, aby se připravil ke střelbě, zamířil a trefil husara přímo do prsou.“
Berta zemřel asi po třech hodinách v habendorfském hostinci U Zlaté koruny. O dva dny později byl pochován u zdi kostela.
V roce 1896 později vyrostl v Habendorfu pomník na počest Emericha Berty i všech, kdo v libereckém okrese v prusko-rakouské války padli. Jeho odhalení ozdobily významné rakousko-uherské celebrity na čele s Jeho Jasností Princem von Schaumburgem-Lippe. Památku Emericha Berty uctili rovněž jeho dva bratři.
