Lukášovské louky ovce spásají od roku 2016. | foto: Radomír Studený

Ovce místo sekaček spásly louky, pomohly zachránit vzácný šafrán

  • 2
Během čtrnácti dnů měly čtyřnohé sekačky alias ovce za úkol zdolat 1,1 hektaru travních porostů, konkrétně v Lukášově na okraji Jablonce nad Nisou a kousek od Liberce. Pastva na rozdíl od kosení podporuje, aby v této přírodní památce i nadále rostl vzácný šafrán.

Už od 19. století zdánlivě nekonečné záplavy květů krokusů, neboli šafránu Heuffelova, každoročně zkrášlují zdejší stráně, což neušlo zvídavým pohledům mnoha obdivovatelů.

„U farmářky z Lučan nad Nisou si objednáváme přepasení určité plochy a je na ní, jak velké stádo nasadí. Ovce se jezdí dvakrát denně kontrolovat, což je časově náročné. Stádečko kolem patnácti zvířat se dlouhodobě ukazuje jako optimální,“ popisuje Radomír Studený, odborný pracovník ochrany přírody krajského úřadu. Práci v Lukášově zastaly ovce s letošními jehňaty.

Za barevnými koberci šafránů vyráželi lidé už mezi světovými válkami, přírodní památkou se lukášovské louky staly v roce 1948. Toto nejstarší chráněné území v Libereckém kraji ovce spásají od roku 2016. Předtím se dvacet let louky kosily, tím ale chráněných šafránů, lučních trav a bylin postupně ubývalo.

„Spásání představuje účinnou formu hnojení. Klíčovými pomocníky jsou brouci, například chrobák lesní, kteří se snaží ovčí trus zakopat do země a posléze do něj naklást svá vajíčka. Jejich snaha se rozmnožit zároveň znamená nakypření a pohnojení půdy, která je zde na živiny přirozeně chudá,“ přibližuje Václav Židek, krajský radní pro resort zemědělství a životního prostředí.

Louky sekat i vyslat na ně zvířata

Ochranář Studený se domnívá, že by se sečení a pasení mělo ideálně střídat. Oba způsoby mění poměr trav a bylin, tedy druhovou strukturu luk. Pasení ovcemi se provádí ve větším například v CHKO České středohoří nebo na loukách v Jizerských horách.

„Krokusy jsou u lidí oblíbené rostliny a v Česku můžeme najít celé louky a umělé nebo zplaněné rozsáhlé dekorativní výsadby. Ale pouze některé druhy jsou v naší květeně původní a zákonem chráněné. A pro ty vzniklo v republice několik chráněných území,“ vysvětluje Studený.

Kromě přírodní památky v Lukášově je to například Farská louka v Českém středohoří, přírodní památka Kytlice v Lužických horách nebo Anenské údolí na území Krkonošského národního parku. Na lukášovských loukách se vyskytuje ještě chrpa horská, kosatec trávovitý, sněženky či bledule – podle Studeného se jedná o druhy pěstované nebo zplanělé. Divoce zde roste drobná orchidej vemeník zelenavý.

S péčí o pozemky pomáhají také skauti. V rámci projektu Patronáty si oddíly vyberou některé z cenných území a o to se pak starají.

Skautky krokusy spočítaly

„Na jaře například vodní skautky z Liberce počítaly kvetoucí krokusy, abychom věděli, zda je způsob, jakým pečujeme o louky, úspěšný. Na podzim pak budou skautky odstraňovat náletové dřeviny a do luk popadané stromy,“ poznamenává Studený.

A nejsou to jediní pomocníci, kteří zde tráví svůj volný čas. S lukášovskými loukami je historicky spjaté jméno paní Simonové, která na lokalitu dohlížela, aby krokusy pod nohama návštěvníků nepřišly k újmě. Za to jí tehdejší instituce na ochranu přírody vyplácela finanční odměnu.

„Loni jsem potkal na místě pána, který vzpomínal, že za jeho dětství nikdo nesměl vstoupit do louky mezi kvetoucí krokusy a že on, byť po třiceti letech, má obavy to udělat. Tak dobře a přísně to tam tehdy paní Simonová střežila,“ vzpomíná Studený.

O její oddanosti šafránu svědčí i novinový výstřižek údajně z roku 1975, který si uschovala a při svém stěhování jej předala jedné ze sousedek. Zašlému novinovému papíru dominuje černobílá fotografie nesmlouvavé ochránkyně paní Simonové stojící v bezpečné vzdálenosti od nejbližších krokusů. V té době jí mělo být přes 80 let. Vedle tištěného textu dopsala vlastnoručně poznámku o tom, v kolik hodin a v jakém období krokusy vykvétají a kdy se ukládají ke spánku.

28. června 2020