Agenturu ČTK o úmrtí informovali její přátelé Jan Šašek a Martina Kováříková.
Věra Janoušková se narodila 25. června 1922. V letech 1941 až 1942 studovala na sochařsko-kamenické škole v Hořicích, pak na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Karla Dvořáka a v letech 1945 až 1948 u Josefa Wagnera.
Samostatně vystavovala od roku 1960, ve stejném roce se stala spoluzakladatelkou umělecké skupiny UB12. V roce 1987 se přidala k Nové skupině a od roku 1990 z ní byla členka obnovené Umělecké besedy. Retrospektivní přehlídky se dočkala až počátkem 90. let v Národní galerii.
Sama o sobě hovořila jako o "smetištní sochařce", skrytá krása věcí, které na první pohled už dosloužily, ji fascinovala.
Po počátečním realistickém období začala Janoušková na přelomu 50. a 60. let experimentovat s nezvyklými materiály. S kovovými prvky spojovala sádrové části svých soch, a vytvářela tak nezaměnitelné figury, často zjednodušené až k abstraktním tvarům.
Když zanikly takzvané železné neděle, kdy lidé vyvezli kovový odpad na určité místo, stýskalo se jí. Kde jinde by našla pozůstatky plechových umyvadel, konvic, naběraček, kamen, či dokonce postelí, které se po náležité úpravě stávaly součástí jejích soch? Jejím manželem byl akademický sochař Vladimír Janoušek, který zemřel 8. září 1986 v Praze.
Věra Janoušková - Pařížské hlavy
V květnu roku 2004 založila Nadaci Věry a Vladimíra Janouškových, aby spravovala dílo manželů a podporovala šíření kulturního odkazu obou umělců. Podle přátel Věry Janouškové bude nadace působit i nadále.
