Do 13. května totiž ve zmiňované galerii probíhá výstava nejnovějšího Špaňhelova cyklu Benzínky, čerpajícího z motivů čerpacích stanic, které, jak ví každý motorista, teprve po setmění získávají svoji pravou tvář.
O Jakubu Špaňhelovi se jako o výrazném talentu hovořilo už za dob jeho studií na pražské akademii (1995 - 2002) v ateliérech Jiřího Davida a Milana Knížáka. Prognózy nelhaly - během let se vypracoval na stálici české výtvarné scény, navíc malíře, který dokáže uspokojit jak kupce, tak umělecké kritiky.
Maluje květiny, městské výjevy, interiéry katedrál, noční záření metropolí. Sofistikovaně, leč stejně tak bezprostředně, většinou blízko expresi, přes jejíž filtr se jej dotýká barokní inspirace.
Jeho obrazy, které pronikly na řadu domácích i zahraničních výstav a našly si řadu majitelů z řad soukromníků i institucí, si zachovávají jakousi bazální vlastnost malovaného obrazu, který nemá ambici spekulovat nad viditelným světem, ale naopak se k němu živelně hlásí a čerpá z něj barvy a tvary, které posléze formuluje vlastním jazykem. Kterému podprahově rozumí každý, kdo je schopen hltat očima.
Ostatně jak výstižně napsala Lenka Lindaurová: "Není lehké popsat Špaňhelův poslední cyklus nočních benzinových pump a nezamotat se do tříště 'barvitých' slovních spojení, která jsou stejně sentimentální jako hudba z autorádia, když jedete noční krajinou a světla ze tmy vykrajují Jakubovy obrazy. A tak se stávají výrazem všech ztracených jistot, které přesto mohou zůstat a být citovány už jen jako touhy."
