Pokud nepodlehnete sugestivnosti ústního vyprávění Antonína Kratochvíla (1947), který silou své osobnosti dokáže kolem cyklu Moskevské noci vytvořit vzrušivou story o zpovykaných zlatých dětech ruského pseudokapitalismu, a díváte se na ty jeho fotky právě a pouze jako na fotky, pak v pražském Mánesu seznáte, že tentokrát tento respektuhodný tvůrce představuje soubor, jenž má daleko k jeho nejlepším dílům.
Při galerijní prezentaci v tom počtu, v jakém jsou v Mánesu prezentovány (69 kusů), Moskevské noci prostě neobstojí. Jejich celkový účinek je obdobně monotónní, jako se monotónním stává sebenadupanější taneční mejdan pro toho, kdo se jej nezúčastní přímo na parketu, nýbrž ten rej jen zpovzdáli pozoruje.
Limitující je tu námět
Kratochvílova metoda rodčenskovsky nakloněných, často ne úplně ostrých expresivních záběrů má své poznávací a vypovídací limity. A není obtížné definovat, co ty limity určuje: námět. Jsou-li jím dramatické válečné výjevy (třeba v Iráku) nebo kulturní osobnosti (soubor Persona) či různá sociálně a kulturně poškozená prostředí (v Africe či v někdejším východním bloku), potom autorova sugestivní a realitu si přivlastňující metoda zprostředkuje syrovost dějů a má humanistický náboj.
Ale v Moskevských nocích nese tyto kvality tak deset patnáct exponátů. Tedy zhruba právě tolik, kolik je třeba pro větší fotoreportáž, za kterýmžto účelem soubor původně vznikl (zakázka pro časopis Vanity Fair). Všechno ostatní jsou v Mánesu variace do počtu nutného k zaplnění sálu.
Jedenáct malých Kratochvílů
Pouze tehdy a tam, kde Antonín Kratochvíl v Moskevských nocích vyhmátne z "vysoké" společnosti nočních klubů tvář a stav jednotlivce či vztah dvojice anebo čitelně zobrazí psychosociální milieu těchto hnízd hédonismu, snesou snímky přísná měřítka. Naopak máznuté záběry tanečnic na extravagantních pódiích vycházejí jako vizuální dekor, lhostejno zda v barevném nebo černobílém provedení.
Citelně se tu projevuje zakázková epizodičnost, s níž se tvůrce po noční Moskvě pohyboval. A v epizodickém významu se Moskevské noci zařadí do Kratochvílova díla. Po ukázce ze souboru Homeland In/Security (Domovská ne/bezpečnost), v níž se fotograf nesdělně a formalisticky snažil zprostředkovat dojem z paranoidně-hlídací situace v USA po 11. září 2001, ukázce vystavené před pěti lety v pražském Ateliéru Josefa Sudka, jsou Moskevské noci jeho zatím nejslabším domácím představením.
A ve spodním podlaží Mánesu lze spatřit školsky příkladnou ukázku vlivu guru Kratochvíla na své posluchače z workshopu v moravské Lednici. Uhranutých jedenáct absolventů vloni založilo uskupení 28 a nyní se v autorských profilech prezentují spolu se svým učitelem.
Zde by se patřilo učinit malý experiment: odebrat popisky a vystavit ty snímky v jednom zátahu. Tak by ještě více vystoupila jejich zobrazující podobnost. Jedenáct malých Antonínů Kratochvílů. Spodní podlaží galerie nepřesahuje úroveň běžné přehlídky semestrálních prací.
Antonín Kratochvíl: Moskevské noci / Moscow nights
Galerie Mánes, Praha. Výstava je otevřena denně od 11 do 20 hodin a trvá do 30. června.
Hodnocení: 50 %
