Ještě že nejsem papež, povzdechne si vypravěčka titulní povídky nové knížky Haliny Pawlowské (1955). Papež je totiž osoba institucionální, obrněná trpělivostí, vznešeností, řádem a odpovědností, zatímco Pawlowská píše o ženách roztěkaných, nejistých, opouštěných a často frustrovaných.
Zoufalejší než zoufalá
Jinými slovy jsou to ženy na dně, které však sebevraždy zásadně nepáchají. Vždycky je totiž zachrání smysl pro humor a víra ve šťastné konce. A v tom je psychologický klíč k fenoménu Pawlowská: čtenářky si po konzumaci jejích autobiograficky laděných textů (píše je zásadně v ich-formě), které jí už vydaly na téměř dvacet svazků, mohou připadat nejen o něco méně nešťastné, ale dokonce i "pomilováníhodné".
Knížky Haliny Pawlowské jsou v zásadě kapesními průvodci po domácích katastrofách a poslední titul není výjimkou. Výstižně to ilustruje už historka z předmluvy, kdy se autorce svěřila před natáčením v Ostravě jedna z fanynek: "Já jsem byla tak zoufalá, že jsem se chtěla zabít. Ale pak jsem uviděla vás!"
Pawlowská to nese statečně, a navíc se prostřednictvím své hrdinky nezdráhá kdykoli shodit a citově obnažovat. Často úpí nad svými nadbytečnými kily i nekonečnými dietami, s gustem popisuje nevydařené prázdniny v Římě i trauma u bazénu, kdy se měla svléknout před kruhem slunících se modelek. Přiznává vztek na šarmantní Francouzky i na muže, který od žebříku, na němž jeho manželka právě balancuje o život, pro jistotu odskočí: "Já radši couvnu, abys na mě nespadla."
Nedbalá "pretty woman"
Autorčina sebeironie je sympatická, horší je však její formulační nedbalost. Nadhodí zajímavé téma, ale když neví, jak je rozvést, odvede řeč rychle jinam, nebo příběh rovnou "típne" sloganem jak z Bravíčka: "Za pretty ženou se všichni muži ženou." Její texty, "rozpálené" velkým písmem a ještě obludnějšími titulky, kynou mimo jiné optimistickými radami (flámujte do rána!), dotazníky celebrit (od Gábiny Partyšové po Simonu Krainovou) i lacinými veršovánkami (Song ženy, co milovala příliš).
Některé z textů, jako například Outloň váhavý nebo České léto, však naznačují, že Pawlowská vypravěčský a pozorovací talent má, jen ho rozemílá, rozkecává a rozpouští v narychlo spíchnutých článcích a pointách. Těžko říct, zda je ta uspěchanost důsledkem autorčiny rozevlátosti, potřeby finančně zajišťovat domácnost či nedostatečné disciplíny.
Pokud je tedy Michal Viewegh králem české pop-literatury a Halina Pawlowská její královnou (ostatně sepsali spolu - a s Ivou Hercíkovou - knížku Tři v háji), mohla by se od svého literárního protějšku učit sebekázni a řemeslu. A to i přesto, že je autorčina novinka o poznání propracovanější než mnohé její předchozí knihy, které zůstaly pouhými inventáři bonmotů.
Nakonec by ta papežsky božská trpělivost, kterou by se mohla inspirovat i redakce jazykově dost odbyté knihy (třeba "shlédnutí americké odpadkárny"), nemusela být vůbec k zahození.
Halina Pawlowská: Ještě že nejsem papež
Motto, Praha 2010, ilustrace Erika Bornová, 269 stran, doporučená cena 269 korun
Hodnocení MF DNES: 50 %
