"Bono chodil o třídu výš než já, ale tenkrát se ještě nejmenoval Bono, ale Paul Hewson," vzpomínal novinář a spisovatel na nejslavnějšího současného irského rodáka.
"Už od začátku bylo jasné, že Bono je hvězda. Třeba Larryho Mullena si tenkrát nikdo nevšímal, ale když vešel do místnosti Bono, vešla prostě už hotová star. Holky ho milovaly a kluci obdivovali. Tenkrát jsem ale ještě netušil, že se k nim dostanu takhle blízko."
K napsání knihy o U2 ho vybídl sám Bono, který McCormickovi zavolal po úspěchu jeho knihy I Was Bono´s Doppelganger (Byl jsem Bonovým dvojníkem). "Zrovna jsem přebaloval děcko a držel jsem v ruce plínku, když mi Paul zavolal a nabídl mi to. Neváhal jsem v téhle situaci ani chvilku."
Práce na knize mu zabrala dva roky a autor přiznal, že to nebylo zrovna snadné – zatímco někteří z členů U2 se nechtěli vyjadřovat téměř vůbec, Bono si vzal za úkol převyprávět celý příběh tak, jak ho vidí sám, do značných podrobností.
Spisovatel, který měl ve stejné době, kdy U2 založili svoji kapelu, hudební ambice, také zavzpomínal na svoji hudební kariéru: "Měl jsem svojí kapelu a chtěl jsem být rockerem, ale když jsem slyšel Bona a spol., vzdal jsem to. Vůbec nemělo cenu hrát," přiznal se smíchem McCormick.
Mimo hudební publicistiku se věnuje i psaní hudebních textů. V pražském Luxoru nakonec všechny přítomné překvapil, když s akustickou kytarou zahrál svoji vlastní píseň, ke které ho inspirovaly teroristické útoky na Londýn před dvěma lety.
