Z dvanácti povídek postupně vyvstávají osudy několika žen, dospívajících i dospělých, jejichž životy bez výjimky poznamenala oddanost. Muži, myšlence, touze, sobě. Autorům vytýkaná schematičnost v podání Lidmily Kábrtové plní na výsost důležitou funkci, která knize dodává na výpovědní hodnotě.
Obálka knihy Místa ve tmě
Jedině opakující se vzorec mohl dát vyniknout jednomu podstatnému sdělení knihy – naše takzvané životní příběhy se dost často banálně opakují a variací neubývá. Ačkoliv to pro některé čtenáře trpící narcistními poruchami bude těžké přijmout.
Chlapci jednoduše lámou dívkám srdce na zábavách a tancovačkách, muži se proměňují v puntičkářská monstra a některé ženy k plné spokojenosti nepotřebují mateřství. Kábrtová to tak bere a její ambicí nezatížený jazyk to jen potvrzuje. Protože i ten největší životní zlom může nejprve působit jako maličkost.
Místa ve tměLidmila Kábrtová Nakladatelství Host, 2018, 216 stran |
Tentokrát se autorka na rozdíl od svého debutu Koho vypijou lišky vzdálila experimentu a metu „kapitola maximálně o padesáti slovech“ hodila za hlavu. Podruhé už by to nebylo ono, na druhou stranu nebýt prvotiny, možná by nikdy tak umně neovládala své jemné slovní síto.
Čtyři povídky z knihy už publikovala před vydáním knihy. Dalo by se tak předpokládat, že je se svými hrdinkami i hrdiny sžitá, připravená je vypustit do světa. Čtenáři však zcela nedovolí pochopit jejich motivace a pozadí jednotlivých rozhodnutí. Je to škoda, protože je to jedna z mála chyb jinak příjemné knihy.
Místa ve tmě tak zatím zůstávají stejně křehká jako ta skleněná jablka s jemnou slupkou, která Lidmila Kábrtová v knize popisuje. Na povrchu krásná, průzračná, stále však velmi náchylná na silnější dotyk zvenčí.
