Knihu, podle níž byl i natočen stejnojmenný film, vydalo Nakladatelství Lidové noviny.
Hrdinka Erika je zvláštní, na jedné straně tichá, nenápadná profesorka učitelka klavíru, která žije pod skleněným poklopem společně s matkou.
Ta až křečovitě dbá na to, aby její dcera byla dostatečně izolována od okolního světa, zvláště muži jsou pro ni nebezpečnou zvěří, jež by mohla jejímu dítěti ublížit.
Na druhé straně je Erika ženou, která ráda ubližuje sobě i ostatním, s oblibou do sebe řeže žiletkou, miluje špehování mileneckých párů při souloži v lese, s natěšeností navštěvuje peep show.
"Tyhle peníze si šetří ze svačiny, teď reflektor přejel po jednom masu. Dokonce i barvy používají cíleně. Erika zvedne z podlahy papírový kapesník úplně spečený spermatem a přidrží si ho u nosu. Zhluboka vdechuje, co jiný vytvořil tvrdou prací," popisuje naturalisticky Jelineková.
Tento protikladný dvojí svět Erice vyhovuje, smířila se s ním. Jenže pak přichází na scénu mladý talentovaný žák don chuan Klemmer. On srší mládím, ona čpí předčasnou starobou. Jeho cíl je jasný: zdolat mumii Eriku, poté odkopnout.
Jenže jejich hra získá úplně jiné rozměry. Erika je na něj krutá, stává se diktátorkou v oblasti sexu, touží po ubližování, zatímco on se zmítá v ohni nenaplněnosti. Vášeň a touhu vystřídá vztek, lhostejnost a brutalita.
Silným motivem, jenž se proplétá celou knihou, je zesměšnění rakouské společnosti a kultury. Autorka se explicitně vysmívá střednímu proudu, průměrnosti, řeže do lidské pohodlnosti.
Jelineková otevřeně, bez ostychu, detailně popisuje nejintimnější scény, nebojí se vulgarismů a erotična, jež svou otevřenosti někdy tíhne až k pornografii. Autorka chce prostě svým naturalismem šokovat, a to se jí dostatečně daří. Jenže právě tuto otevřenost více citlivý čtenář mnohdy "nerozkousne".
 Obal knihy Pianistka |
