Bůh ví, jak často Roxy, většinou oáza tanečních parties a koncertů trendových kapel, zažívá něco takového, ale co čerstvého čtyřicátníka tentokrát zarazilo už na vstupním schodišti, bylo příjemné zjištění, že tentokrát si v klubu skutečně nebude připadat jako "pedagogický dozor".
Řada těch, kteří se vydali téhož večera na stejné místo, byla dokonce starších, než je on sám, a spoustu z nich dotyčný zná alespoň od vidění z různých hudebních trachtací, o barech rozličné úrovně nemluvě, už dobrých dvacet let.
Ostatně ani ten, který s mírným zpožděním oproti traktovanému začátku dorazil v čele čtyřčlenné živé kapely a s vokalistkou po boku na pódium, není žádný mladík. Takže vlastně večírek pro starší a pokročilé. Ještě že mnozí věkovití pánové přivedli s sebou své výrazně mladší blonďaté partnerky (či dcery?). Aspoň bylo na co koukat.
Koncert se rozjížděl pomalu, v čemž nepochybně hrálo roli to, že byť sahal Tricky i do své diskografické historie, koncert byl přece jen součástí promo aktivit k ještě tolik nenaposlouchané novince Knowle West Boy.
Všichni sice přišli na Trickyho, on sám byl ovšem - alespoň na první pohled a poslech - vlastně nejzaměnitelnější figurou pódia. Jen temný šepot, občasné výkřiky, tanečky a vůbec pohyb po pódiu, který napovídal, že bylo radno Mistra pro tento večer držet od případných krevních zkoušek co nejdál.
Jenomže šlo jen, jak řečeno, o první pohled. Aniž by bylo lze srovnávat hudební význam a atak, v lecčem Tricky připomínal Milese Davise ve finální fázi jeho kariéry. I on vlastně jen tu a tam vyštěkl na trumpetu, často se skrýval za klávesami, ale vůbec nejradši jen tak chodil mezi svými (pravda, vesměs téměř geniálními, to je jeden z rozdílů mezi ním a Trickym) muzikanty, díval se jim do očí a zkrátka "působil". Protože on byl ten, kdo hudbu, která se hrála, vymyslel. A to zase mají oba pánové pro změnu společné.
Kapela si sice odehrála svoje (a zpěvačka odzpívala, i když to vskutku Martina Topley-Bird nebyla a kupodivu speciálně ve vyšších polohách jí intonace činila značné problémy). Ne vždy dokázala dokonale vystihnout dynamiku, okamžiky, kdy se jí povedlo dobře vygradovat ostinátní plochy, ale byly o to silnější, až se posluchači vkrádala do mysli úvaha, zda náhodou nejde o koncept: vyvážit deset minut nudy třicetivteřinovým orgasmem.
Ať tak či tak, ten poslední, největší a opravdový přišel jako blesk z čistého nebe v posledním přídavku, stylově úplně odjinud: ostrá coververze Ace Of Spades, písničky, kterou Motörhead nahráli v roce, kdy bylo letos čtyřicetiletému protagonistovi koncertu dvanáct a ještě se jmenoval Adrian Thaws. "Tohle je klasika žánru," pokřikoval nadšeně promotér koncertu David Urban na balkoně. A měl vlastně pravdu.
Mimochodem, Motörhead je prý slangový výraz pro uživatele amfetaminu. Že by nějaké souvislosti...?
Tricky
Praha, Roxy, 24. 11. 2008
pořádala Roxy Promotion ve spolupráci s D Smack U
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
