Jak se vám hrálo na Szigetu? Prý vaše vystoupení spláchla bouřka.
Bylo to skvělé! Šest dní je krásně, potom přijedeme my a půl hodiny před naším koncertem hlásí, že přijde déšť. Tak jsme si aparát dali na pódiu co nejvíc dozadu a čekali, že po třech písních skončíme, ale nakonec jsme vydrželi docela dlouho. Ať si stage manager říkal, co chtěl.
To už vás tahali z pódia?
Jasně, asi po čtvrté písni. Ale hráli jsme až do chvíle, kdy jsme měli fakt všechno mokré. Ještě jsme potom šli lidem zahrát dvě písně unplugged, abychom jim to vynahradili. Byl to krásný zážitek.
Kolik lidí přijde na takovém obřím festivalu na vlastně neznámé muzikanty z Česka?
Myslel jsem, že jich bude daleko méně, trochu jsem se toho bál. Přišlo nás podpořit hodně Čechů a Slováků a vůbec bylo lidí dost. Nemůžeme si stěžovat.
Na novém albu All I Know je řada rychlejších písní. Je to i díky zkušenosti z festivalů, kde musíte zaujmout lidi, kteří vás neznají?
Byl to jeden z důvodů. Abych na koncertech nemusel hrát jenom „umíráčky“. Což mně nevadí, ale na druhou stranu jsem taky rád, když se to rozjede. Trocha melancholie z první desky zůstává, to si prostě žádá život.
Taky tam slyším nějakou elektroniku. To je další novinka.
Začal jsem poslouchat víc elektronické hudby a inspirovalo mě to. Na chatičce za Prahou jsem zapojil synťáky a producent desky Lukáš Chromek tomu dal nějakou fazonu, aby to drželo pohromadě.
Třeba v závěru Chasing The Wires, což je duet s Lenny, znějí smyčce. Ale ty jsou živé, ne?
Všechno to pochází z demonahrávek, které jsem udělal na chatě, ale potom jsme to nahráli živě, aby to mělo sílu. Živé nástroje jsou potřeba, jinak by nahrávka byla hrozně sterilní. V jiných písních jsou třeba trumpety, taky živě.
Lenny tam zpívá v něžnější poloze, než jsme zvyklí. To je záměr?
Nechal jsem ji, ať si to přebere, jak uzná za vhodné, takže to byla její volba. Na konci se ale její krásný chraplák rozjede.
Kromě Szigetu jste hrál na zahraničních showcase festivalech. Tam tvoří publikum lidé z branže. Jaké to je?
Jsou to super zkušenosti. Jedete na místo několik hodin, a potom máte půlhodinu na to, abyste je zaujal a pozvali si vás někam dál. A to je výzva. Jsou tam dramaturgové, producenti, promotéři... a je to prostě jiné publikum.
Tleská takové publikum?
Jasně, vzpomínám si na hraní třeba v Bukurešti, tam byli fakt skvělí lidé. Zároveň tam potkám skvělé kapely, což je inspirativní.
Vždycky mě u mladých muzikantů zajímá, jestli se hudbou živí.
Hudbou se živím od osmnácti, co jsem začal hrát na ulici. Když hrajete každý den, tak to jde. Nikdy jsem neřešil jako někteří dilema, jestli už je čas opustit normální zaměstnání. Tedy ano, musel jsem v těch osmnácti odejít z Teska, ale tam jsem dělal měsíc. A po těch nočních šichtách se mi nestýská. Jsem velmi vděčný za to, že se můžu živit právě tím, co mě baví nejvíc.
